Výhled na masív Mont Blancu od švýcarských jezer Fenêtre

Z centra Aosty si odnášíme super pizzu. Včera pršelo skoro celý den. Dneska už je to lepší, tak jsme se šli kouknout aspoň po městě a zkoukli místní obchody. Sice neprší, ale slunce taky nesvítí. Hladina řeky Dora Baltea, která protéká Aostou a svádí vodu ze všech svahů východně od Mont Blancu, povážlivě stoupla, ale ještě ji pár metrů chybí, aby se vylila z břehů. Ale síla, se kterou valící se masa vody naráží do pilířů dálničního mostu, je značná. Zítra a pozítří už by se možná severně od Aosty měla trochu protrhat oblačnost, zatímco jižněji má stále pršet i sněžit. Večer tedy vyrážíme severně ke švýcarským hranicím a noc strávíme na kraji vesnice Saint-Rhémy-en-Bosses. Nechce se mi vyjíždět výše, třeba až do Velkého Svatobernardského průsmyku (Col du Grand Saint Bernard), protože tam má podle předpovědi mrznout, takže si výjezd necháme až na ráno.

Ráno nás vítá zamračená obloha. Nesnídáme a rovnou vyjedeme na místo, odkud budeme vycházet na dnešní výlet, což je malý plácek u silnice kousek pod sedlem Svatého Bernarda. Ačkoliv to vzdálenostně není daleko, kvůli spoustě zatáček se cesta docela protáhne. Každopádně “naše” místo zeje prázdnotou, takže parkujeme, snídáme a čistíme si zuby. Než se stihneme nachystat na výlet, už je “parkoviště” plné. Dorazila další 4 auta, která obsadila tenhle malý plácek vedle silnice. Představa, že se oblačnost protrhá se nenaplňuje. Nad vrstvou mraků, které jsme viděli ráno, je mrak ještě jeden, takže se můžeme kochat tak leda výhledem na klikatící se cestu mizící v údolí. Moc se mi na výlet nechce, protože nemám rád procházení v mraku, ale třeba se to opravdu protrhá.

Venku je pořádná zima. Teploměr auta ukazoval 2 stupně a do toho občas foukne ledový vítr. Naším cílem jsou dnes tři jezera na švýcarské straně hranice nesoucí název Fenêtre. Abychom se k nim dostali, musíme přejít sedlo Fenêtre de Ferret, které stoupá do výšky téměř 2.700 metrů nad mořem. Původně jsem měl v plánu celý okruh přes tři sedla (Fenêtre de Ferret, Col du Bastillon a Col des Chevaux) a Svatobernardský průsmyk, ale v aktuálním počasí na to nemám náladu. Asi bude stačit, když dojdeme k jezerům. Okolní hory se schovávají v mracích zatímco stoupáme do sedla. Jde se nám poměrně dobře a než se nadějeme stojíme před stoupáním do sedla Fenêtre de Ferret, od kterého nás dělí zhruba 100 výškových metrů.

Stoupáme a začíná nepříjemně foukat. Pár metrů pod sedlem je z toho už taková malá vichřice a proto se snažíme, co nejrychleji sedlo nechat za sebou. Bez zastavení přecházíme sedlo, kde jsou pozůstatky sněhu ze zimy i aktuální sněhové nadílky a pokračujeme dolů. Pod námi už jdou vidět jezera, ke kterým máme namířeno. Jdeme a najednou se silným větrem z ničeho nic rozfouká mrak, který byl před námi. Otevírá se nám výhled na ledovcové vrcholy v masivu Mont Blancu, zejména na špičatý vrchol Mont Dolent, na kterém se střetávají hranice Francie, Itálie a Švýcarska. Padá mi brada a zmrzlými rukami vytahuji foťák, než zas přijde mrak. Ten skutečně za chvíli přichází, ale čím níže scházíme k jezerům, tím je viditelnost lepší a ukazuje se, že údolí před námi je zatím bez mraků.

Dostali jsme se sice z mraku a sem tam svítí slunce, ale fouká ledový vítr a je pořádná zima. Schováme se za pahorek u jednoho z jezer, abychom si mohli dát svačinu, ale fouká tu taky. Stavím Medíkovi překážkovou dráhu z kamenů, aby se mohla zahřát. Chudáček má celé červené tváře od toho větru. Zatímco Nina a Medík svačí, jdu se kouknout na hřeben nad námi, odkud je hezký výhled do údolí. Nebudu psát, že si to užíváme, protože bych se v dané chvíli nejraději teleportoval zpátky do auta, ale na to, jaké je počasí jinde, nám to vyšlo skvěle. S naším odchodem totiž přicházejí další mraky a nádherný výhled se zase zatahuje. Trochu lituju turisty, které potkáváme na druhé straně sedla, jelikož asi nic neuvidí. Přecházíme sedlo a zdá se, že na této straně se mraky trochu protrhaly.

Přicházíme do dodávky a dáváme si oběd. Poté vyjedeme do sedla Svatého Bernarda nad námi a vyrazíme na obchůzku stejnojmenného jezera. Občas přes mraky i vysvitne slunce a tematicky potkáváme tři bernardýny. Pak se vydám dopustit vodu a Medík jde na kutě. Jakmile usne vyrážíme zase zpátky dolů, až skoro do Aosty a míříme do vedlejšího údolí Valpelline za vesničku Olomont.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet k jezerům Fenêtre ve Švýcarsku měří zhruba 6 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 550 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 až 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:51).

Proč jít:

nádherné výhledy na vrcholy v masívu Mont Blancu
hezká jezera

Doporučení:

jak jsem zmiňoval v povídání z výletu, nabízí se udělat okružní výlet přes sedla Fenêtre de Ferret, Col du Bastillon a Col des Chevaux do Svatobernardského průsmyku, jen počítejte s tím, že výstup do sedla Col du Bastillon ze strany od jezer je docela exponovaný
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz