Tři věže lavaredské a vyhlídka na Cadini di Misurina s batoletem

Pořád si nemůžu zvyknout, že nám dodávka umožní vyhnout se neustálému přejíždění na ubytování a zpátky na výlety. A tím nám ušetří spoustu času. Nemusíme být z výletu rychle zpátky, abychom stihli ještě zajít do obchodu a něco si uvařit k večeři. Místo přejíždění se můžeme osprchovat tam, kde zrovna stojíme, pak si uvaříme a pak třeba jen kousek popojedeme na výchozí místo dalšího výletu. V Dolomitech to platí obzvlášť, protože většinou stačí přejet z jednoho sedla do druhého. Tam můžeme kouknout na západ a východ slunce, což je přeci jen o trochu hezčí než z ubytování v údolí. I přesto se někdy na výletu ještě přistihnu, že se kouknu na hodinky a říkám si, že už je pozdě, ale pak si uvědomím, že vlastně nikam nespěcháme.

Po nečekaně hezkém výletu po úbočí masivu Sorapiss (výlet Pěšinou bez turistů s výhledem na dolomitské velikány) se v podvečer přemístíme přes sedla Tre Croci a Col Sant’Angelo s jezerem Misurina k jezeru Antorno. Parkujeme vedle stejnojmenné turistické chaty, kde naštěstí nejsou cedule se zákazem stání. Ty jsou na protější straně cesty podél břehu jezera. Sice na nás zbývá už jen docela nakloněné parkovací místo, ale večer se uvolní jedno místo blíže chaty, které je skoro rovné, takže v noci nebudeme padat na jednu stranu, protože jsme si ještě stále nekoupili vyrovnávací klíny. Po večeři se jdeme kouknout k jezeru na kachny i na odraz Tří věží v jeho hladině. Poté, co Medík usne, jdu dopustit pitnou vodu, ale s pramínkem, co teče kousek za naším autem, by to bylo na dlouho. Všímám si, že o trochu výše je potůček sveden k chatě, tak se rozhodnu vystoupat lesem, kde má silnější proud. Už je šero a od vodní odbočky mě dělí malý mokřad. Bohužel je větší než jsem čekal a ve tmě šlápnu jednou nohou po lýtko do bahna. Mám na sobě jenom nazouváky. Po vytažení nohy zůstává někde v bahně. Takže nezbývá než zpátky nohou do bahna a vysvobodit ho. To se mi daří, ale umytí bude na delší dobu. Voda z potoku je ledová a bahno moc nejde dolů. Strávím tam notnou chvíli, abych to jakž takž očistil. Tenhle kanystr vody mě teda vyšel draho. Zpátky to raději vezmu oklikou, vyklápím kanystr do nádrže a těším se, až se osprchuju teplou vodou a zalezu si pod peřinu.

S výjimkou domovských Beskyd nechodíme na stejné výlety, ale u Tří věží lavaredských (Tre Cime di Lavaredo, Drei Zinnen) toto pravidlo porušíme. Ale ne tak docela. V roce 2020, kdy jsme poprvé jeli na delší výpravu do Alp, jsme zavítali i do Dolomit, kde jsme absolvovali tři výlety. Jedním z nich byl i okruh kolem celého masivu Tří věží (výlet Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran). Tentokrát však náš výlet nebude tak dlouhý a naším cílem nebudou jenom Tři věže, ale také vyhlídka na skupinu velmi špičatých hor označovaných jako Cadini di Misurina, která je spolu s Třemi věžemi jedním za nejnavštěvovanějších míst Dolomit.

Vzhledem k tomu, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit mýtné po cestě pod Tři věže (45 € za dodávku na 12 hodin), balíme ráno batoh a vydáváme se podél jezera vzhůru po lesní cestě. Na silnici vedle nás se od mýtné brány tvoří hned od rána dlouhá kolona aut. My ale za chvíli mizíme v lese a auta necháváme za sebou. Medík jde chvíli sama a jakmile začne být stoupání prudší, putuje do krosny. Spolu s námi míří vzhůru docela dost turistů, ale není se čemu divit. Na rozdíl od včerejška, tady sami nebudeme. Ale i tak mi to nepřijde tak hrozné jako při loňském výletu k jezeru Sorapiss (výlet S davem turistů k jezeru Sorapiss v Dolomitech). Lesem vystoupáme na malou pastvinu, na které se před námi otevírá výhled na Tři věže a je tu spousta krav. Zastavujeme na louce za ohradníkem a dáváme si svačinu.

Medík si trochu protáhne nohy a pak putuje zpátky do krosny, abychom vystoupali na Monte Campedelle, odkud budeme mít výhled na Tři věže i Cadini di Misurina. Stoupání je na některých místech trochu prudší, ale je rychle za námi a my se ocitáme na travnaté louce s parádním výhledem. Fotíme pár společných fotek a pokračujeme dále k vyhlídce. Přecházíme travnatý vrchol, za kterým se nachází vyhlídka, která je velmi populárním fotícím místem. Mnohdy se tu čekají i fronty. My máme asi “štěstí” a je tu jen jedna paní, ale usoudíme, že tam stejně nemá cenu chodit, protože tam neuvidíme víc, než z kopečku nad námi. Vyjdeme raději o kousek výše, pokocháme se výhledem na hradbu skal, dáme si další svačinu a pak Medík putuje do nosítka k Nině, aby se trochu prospala.

K autu půjdeme stejnou cestou. Medík se skutečně chvilku pospí a protože máme spoustu času, zastavujeme se u malého potoku po cestě, kde se pasou krávy a notnou chvíli si tu hrajeme s kamínky. Medík se snaží s jedním teletem skamarádit, ale to po chvíli zvídavých pohledů odskotačí do lesa. Přicházíme k autu, vaříme si jídlo a přemýšlíme, co budeme dělat zítra. Asi dokončíme okruh z Cortiny a pojedeme kouknout na vodopády na říčce Fanes.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet k Tre Cime di Lavaredo a vyhlídku na skupinu Cadini di Misurina měří zhruba 10 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 550 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 3:19).

Proč jít:

• nádherné výhledy na ikonické štíty Dolomit

Doporučení:

• s bezplatným parkováním může být trochu problém, u břehu jezera Antorno nelze stát déle než 120 minut (v praxi jsme ale neviděli, že by někdo kontroloval), u chaty Antorno je značka zákazu stání jen z jedné strany, směrem od chaty není (do budoucna ale počítám, že přibude); dříve neplacené parkoviště pod jezerem Antorno (46.5910486N, 12.2634831E) je nově od 2024 už taky zpoplatněno a nemůžete na něm stát s obytnou dodávkou; pokud tedy nezaparkujete u jezera Antorno, budete muset nechat auto u jezera Misurina na placeném parkovišti (nebo bezplatně u silnice severně směrem na Val di Landro (Toblach)) a nechat se vyvézt autobusem nebo jít pěšky
• mýtná silnice pod Tři věže k Rifugio Auronzo je zpoplatněná, poplatek za 12 hodin je 30 € pro osobní auta, 45 € pro obytné dodávky (pokud tedy chcete jít nahoře na výlet a následně přespat, vyjde vás to na 90 €, i když mýtná brána přes noc podle informací nefunguje, vyberou to od Vás na parkovišti), přes zimu je silnice zavřená, obvykle se otevírá na konci května a bývá otevřená do konce října
• naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz