Procházka k švýcarským jezerům nad sedlem Livigno

V Livignu je vždycky fajn. Za posledních pět let jsme tu počtvrté. Škoda jen, že místní COOP od naší první návštěvy v roce 2020 trochu zdražil čokoládu a těstoviny, takže nám nezbývá než zamáčknout slzu v oku nad dobou, kdy velká čokoláda Lindt stála 3,50 a těstoviny Barilla půl eura. Ale i tak nakoupíme zásoby na půl roku dopředu. V celém Livignu platí zákaz přespávání v autech a dodávkách mimo oficiální kempy. Dokonce minulý rok na nejpopulárnějších místech přibyly zákazové značky kvůli nočnímu čištění parkovišť. Odůvodnění zákazu vyvolává trochu úsměv na tváři, zvláště u štěrkového parkoviště pár kilometrů za Livignem, které nikdo nikdy neuklízel. Ale je třeba stále pamatovat na to, že jsme v Itálii, takže kontrola úplně nehrozí. S heslem pod svícnem je největší tma zvládneme nakonec 4 klidné noci na parkovišti před kulturním domem nedaleko lanovky na Carosello. K naší oblíbené pizze v hotelu Astoria to jsou asi dvě minuty. Pitnou vodu lze napustit z kohoutků přímo na parkovišti. Pekárna s fajn croissanty je taky za rohem. A do zmiňovaného COOPu jsou to asi tři minuty chůze. Co víc si přát? Možná jen aby přes den pořád nepípal bagr a někdo tu soustavně něco nestavěl. Přípravy na olympiádu jsou totiž v plném proudu a stavební ruch je prakticky v celé vesnici. Poobědové uspávání Medíka tak není ideální.

V Livignu mají fajn bikepark, takže mě čekají čtyři dopoledne ježdění. Odpoledne pak máme vždy v plánu vyrazit na nějakou procházku, ať už do města nebo po okolních horách. Vzhledem k tomu, že jsme tu s Medíkem byli, když jí bylo půl roku (výlet Livigno aneb náš první velký výlet ve třech), nějaké kočárkové výlety v údolích jsme již absolvovali. V plánu jsou proto vyšší, stále však nenáročné, cíle. Jedním z nich je jezero Lej Minor kousek za hraničním přechodem do Švýcarska. Vyrážíme do sedla Forcola di Livigno, odkud jsme před čtyřmi lety vycházeli na Monte Vago, ze kterého je nádherný výhled na masiv Berniny i hory okolo Livigna (výlet Monte Vago nad Livignem s výhledem na vrcholy Berniny). Tentokrát však půjdeme po vrstevnicové stezce vedoucí do sedla Bernina. Až tam ale nepůjdeme, jezero Lej Minor je tak napůl cesty mezi oběma sedly.

Dodávku necháváme před opuštěnými apartmány v sedle a vyrážíme kolem malého jezírka nad sedlem po pěšině zařízlé ve svahu. Já už vím, co nás čeká, protože jsem tu před třemi lety jel na kole. Mírná pěšina s výhledem na zaledněné Piz Palü v masivu Berniny. Cesta nám rychle odsýpá a za chvíli staneme u malého bezejmenného jezírka, ke kterému sice nevede stezka, ale času máme dost, takže se na něj půjdeme kouknout zblízka. K našemu překvapení je tu spousta žab, což je jedno z Medíkových oblíbených zvířat, takže tu strávíme notnou chvíli pozorováním žab všech velikostí včetně několika hejn pulců.

K jezeru Lej Minor je to jenom přes kopec. Vyjdeme pár desítek výškových metrů a spatříme jezero, které se rozprostírá mezi vrcholy Piz Lagalb a Piz dals Lejs. Scházíme ke břehům a sedáme si do trávy. Dáme si malou svačinu, házíme kamínky do vody a pozorujeme další žáby. Pak je čas na cestu zpátky, která bude stejná, jako cesta tady. Medík jde kousek cesty do kopce sama, ale pak už si jí Nina bere do nosítka, kde si na chvíli odpočine. Cesta zpátky ubíhá ještě rychleji než cesta sem a než se nadějeme stojíme u auta. Nebe se trochu zatáhlo a teplota citelně klesla, takže jsme rádi, že za chvíli už budeme před větrem schovaní v autě. Sjíždíme ze sedla zpátky směrem do Livigna a všichni se těšíme na pizzu.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet k jezeru Lej Minor u Livigna měří zhruba 6 a půl kilometru, nastoupáte na něm okolo 300 výškových metrů a zabere Vám přibližně 2 až 3 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:36).

Proč jít: