Dneska by konečně neměly být bouřky a celkově by mělo být hezky. Probouzíme se v sedle Valles, kde nás vítá ranní slunce, ačkoliv některé okolní hory jsou ještě zahaleny v mlžném oparu. Dnešním cílem je Cima Venegiotta a procházka pod jedním z nejhezčích hřebenů Dolomit, Pale di San Martino. Docela se na to těším, protože tenhle hřeben je vlastně prvním z ikonických hřebenů Dolomit, který jsme viděli na vlastní oči. Bylo to na naší první alpské výpravě v roce 2020, kdy jsme jeli z Gardy a chtěli jsme jít na výlet kolem hřebene označovaného jako Croda da Lago (výlet Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit). Navigace nás tenkrát vedla přes sedlo San Pellegrino a pamatuji si, že nad vesničkou Falcade jsme na chvíli zastavili, protože od místního kostela se nám naskytl nádherný výhled na hřeben Pale di San Martino, který jsem si musel vyfotit. Pokračovali jsme dále do sedla Giau za naším tehdejším výletem a když jsem na to vzpomínal zpětně, nemohl jsem si vzpomenout, kde jsme ten hřeben viděli. Vzpomněl jsem si na to až další rok, kdy jsme rovněž jeli z Gardy a vypravili se ze sedla Valles na vrchol Cima Juribrutto (výlet Kříže, zákopy a ostnaté dráty na Cima Juribrutto v italských Dolomitech). Tak dneska ze sedla Valles půjdeme na “druhou” stranu a podíváme se na ty špičaté štíty trochu blíž.
Kousek za sedlem na nás čeká krátké stoupání, za kterým se vine v travnatém svahu pěšina, která kopíruje vrstevnici. Po několika set metrech přichází pár vraceček a pak už budeme stát v sedle Forcella Venegia. Jsme kousek pod sedlem a já ve skrytu duše doufám, že nebudou mraky. Naštěstí nejsou a s příchodem do sedla se nám otevírá dech beroucí výhled na skupinu skalnatých štítů vystupujících z travnatých pastvin. Dolomity jsou opravdu nádherné. Po včerejším výletu “do počtu” je tohle pohlazení na duši.
Vyndávám Medíka z krosny, jelikož naše cesta pokračuje po pěšině po pastvinách, kterou už zvládne. Jedna kráva nám trochu blokuje cestu, ale Medík z ní má radost, tak u ní chvíli postojíme, než si kráva rozmyslí, že jí bude lépe mimo pěšinu.
Míjíme malé jezírko, které využívají krávy ke koupání, takže připomíná spíše bahnivou louži. Pěšina pokračuje ve svém nenáročném profilu, kdy máme pořád před očima výhled na skály, které od travnatých pastvin měří skoro kilometr. Jde se nám dobře, turistů jsme potkali jenom pár a ta scenérie stojí za to.
Pokračujeme do sedla Forcella Venegiotta, které je přímo pod hřebenem. Medík s Ninou si dávají svačinu a já si mezitím vyběhnu sto výškových metrů na travnatý kopec nad námi, který je v mapě označován jako Cima Venegiotta. Občas se mezi trsy trávy objeví pěšina, ale moc lidí tu zřejmě nechodí. Nevadí, beru to přímo nahoru a za chvíli už stojím na prvním vrcholu. O sto metrů dále je ještě druhý, ze kterého je lepší výhled do údolí Travignolo. Zaběhnu na něj taky a fotím pár fotek. Pak už zase mířím dolů, abych si dal něco k jídlu a mohli jsme pokračovat dále.
Kdybychom šli bez Medíka, asi bychom se vydali na okružní trasu přes sedlo Mulaz, které se nachází zhruba v polovině hřebene, s možným výstupem na Monte Mulaz. Ale to je podstatně dále a o dost obtížnější výlet s významnější porcí výškových metrů. Takže si to necháváme na příště až Medík trochu vyroste. V té suti a na řetězech bych ji na hřbetě nést nechtěl. Medík proto putuje za svým poobědovým spánkem do nosítka k Nině. Já si dávám batoh od Niny do krosny a po travnaté pastvině míříme podél hřebene dolů. Po zhruba kilometru, který je stále naplněn nádhernými výhledy, necháváme hřeben za zády a po lesní cestě, kterou využívají hlavně krávy, se vracíme zpátky do sedla Forcella Venegia.
Do sedla Valles už je to jenom z kopce a za chvíli stojíme u dodávky. Přemýšlíme, jestli přejedeme do sedla San Pellegrino rovnou nebo až v noci. Nakonec je z toho takové poloviční řešení. Za turistickou chatou objevujeme dětské hřiště, ale po chvilce hraní se shodujeme, že až do večera nám to asi nevystačí, takže balíme věci a jdeme bojovat s Medíkovou nevolností v zatáčkách. Sjezd zvládáme a na chvíli zastavujeme u odbočky na Falcade. Teď už zbývá jen vyjet nahoru. Naštěstí těch zatáček není moc a za chvíli stojíme na parkovišti u jezera San Pellegrino. Doufal jsem, že se v některém ze zdejších hotelů bude dát koupit pizza, ale bohužel. Teda pominu-li, že mi v jednom baru chtěli prodat rozmraženou. No tak tady asi dlouho nepobudeme. Zítra výlet a pak hurá do údolí. I když na druhou stranu tady je příjemných 20°C a dole bude tak o deset více.
Praktické informace
Vzdálenost a časová náročnost:
Popisovaný výlet na Cima Venegiotta měří zhruba 9 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 500 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 až 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:36).
Proč jít:
- výhled na jeden z nejhezčích hřebenů Dolomit
- procházka po travnatých pastvinách
Doporučení:
- hřeben Pale di San Martino lze obejít přes sedlo Mulaz, avšak na trase je třeba počítat s pár řetězy a větším převýšením
- naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)
Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz
Naše červencová výprava do Alp s obytnou dodávkou v roce 2024
#1: Až mraky odejdou z Hornfeldspitze v Nízkých Taurách
#2: Rakouská divočina v knedlíkových horách
#3: Pěšinou bez turistů s výhledem na dolomitské velikány
#4: Tři věže lavaredské a vyhlídka na Cadini di Misurina s batoletem
#5: Výlet na vodopády Fanes v Dolomitech
#6: Po stopách vojáků z Falzarega do Valparoly v Dolomitech
#7: Pod majestátní hřeben italských Dolomit v masivu Pale di San Martino
#8: Ze sedla San Pellegrino do sedla Selle v Dolomitech
#9: Do sedla Ciampaz a k jezeru Karersee v Dolomitech za krávami, výhledy i davem turistů
#10: Ukázat Medíkovi ledovce v Ortles, dokud tu ještě jsou
#11: Medíkova první třítisícovka aneb ze Stelvia na Monte Scorluzzo
#12: Procházka k švýcarským jezerům nad sedlem Livigno
#13: Livigno jako na dlani z vyhlídky La Pare a vodopády pod Berninou
Komentáře
Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.