Po stopách vojáků z Falzarega do Valparoly v Dolomitech

Dva dny po odjezdu na naši aktuální třítýdenní výpravu mě začal bolet zub. Postupně se bolest zvyšovala až do bodu, kdy jsem se zubu nemohl ani dotknout. I najíst se byl mnohdy problém, protože jsem nemohl kousat na jedné straně ani pořádně otevřít pusu. Pokud jsem si tedy nechtěl úmyslně zanadávat nad bolestí, která mi při mojí neopatrnosti projela hlavou. Takže jsem si nemohl pořádně vychutnat ani pizzu a na zmrzlinu jsem už vůbec neměl chuť, což jsou dva taháky Itálie, na které se vždycky kromě hor nejvíc těším. Po pár dnech se bolest ustálila na nepříjemné, ale akceptovatelné hladině, takže předčasný návrat domů se nekonal. Kdyby aspoň svítilo to slunce, říkal jsem si, hned by to bylo veselejší. Ale předpověď neslibovala zázraky, prakticky každý den měla být odpoledne bouřka, takže to na delší výlety nevypadalo.

Po dvou dnech v Cortině nás čekal přesun jižněji do sedla Valles, ze kterého jsme měli v plánu výlet pod nádherný hřeben skupiny špičatých skalnatých vrcholů označované jako Pala (Pale di San Martino). Jelikož je to však cesta velmi klikatá, bylo třeba vymyslet výlet po cestě. Vyjíždíme proto večer do sedla Falzarego nad Cortinou a zítra si dáme okruh kolem nepřehlédnutého špičatého vrcholu Sas de Stria do sedla Valparola a zase zpátky. Večer jedeme proto, že ráno bychom to měli s našimi zastávkami na delší dobu a zároveň by už v sedle nemusela být parkovací místa. Tisíc výškových metrů ubíhá pomalu a přijde mi, že ta cesta je delší, než si ji z minulých let pamatuji, ale možná to bude tím, že už se mi chce opravdu spát. V sedle nás za odměnu čeká úplně rovné místo vedle turistické chaty. Kouknu ještě na hvězdy a pak už mířím do postele.

Ráno nás přivítá zatažená obloha. Lanovka na Lagazuoi se ztrácí v mracích a je docela chladno. Mraky ale naštěstí nejsou všude a pršet nemá, takže po ranní očistě a snídani balíme věci a přebíháme rušnou horskou silnici. Míříme k nepřehlédnutelné skalní věži přímo před námi, kterou obejdeme zleva. Sas de Stria neboli Hexenstein neboli Čarodějná skála byla důležitým obranným bodem pro rakouskouherská vojska za první světové války. Zhruba v polovině skály byl vykopán tunel Goiginger, který strážil sedlo Falzarego před postupem italských vojsk. Připomínky tyrolské horské fronty jsou patrné i z pevnosti a tunelů ve skále včetně rezavého ostnatého drátu na malém kopečku pod Sas de Stria, kam se po kamenné suti zhruba za půl hodiny vyškrábeme. Strategická pozice je nepopiratelná, i malá posádka mohla snadno zajistit, že přes sedlo Falzarego nikdo neprojde. Máme výhled na cíle našich výletů ze září minulého roku, Cinque Torri (výlet Výlet kolem dolomitských pěti věží, Cinque Torri), Croda Negra (výlet Croda Negra v Dolomitech s úsměvem na rtech) a Monte Pore (výlet Monte Pore a jeho pastviny s výhledem na dolomitské velikány). To jsme měli trochu lepší počasí, podzimní azuro.

Na chvíli koukneme do tunelů pod horou, pak posvačíme a se sílícím větrem zamíříme na západní svahy Sas de Stria. Čeká nás zhruba kilometr po stezce, která je zaříznutá ve skalnaté suti a na některých místech ji evidentně vzala voda. Není to nic příjemného a kdybych to věděl, tak si tenhle výlet raději odpustím. S každým krokem hrozí uklouznutí na jemném štěrku, což s Medíkem na zádech zkoušet nechci. Rychlost našeho pohybu není závratná a já jsem rád když tuhle sypající se suť necháváme za sebou. Pokračujeme přes skalní ochoz zajištěný řetězy a pak na konci údolí vystoupáme k další obranné pozici z první světové války nazvané jako Edelweiss Stellung. Procházíme přes zákopy a míříme k jezeru Valparola ve stejnojmenném sedle.

Medík s Ninou zůstávají u jezera a já si vyběhnu na malý kopeček nad sedlem, abych se podíval na druhou stranu do údolí Val Badia. Pak se vracím k holkám a společně míříme zpátky do sedla Falzarego. Míjíme poslední dnešní připomínky první světové války, rakouskou pevnost Forte Tre Sassi, ve které se nachází vojenské muzeum, a klesáme zpátky k naší dodávce. Sedlo je beznadějně obsypané auty, kdy některá parkují tak, že znemožňují výjezd ostatním. Naštěstí se nám povede vyjet bez škrábance a čeká na nás spousta zatáček do vesnice Caprile, kde doplníme vodu, pohrajeme si na dětském hřišti a dáme si na večeři pizzu. Jakmile Medík večer usne, zamíříme do sedla Valles za dalším výletem. Je fajn být ráno rovnou na výchozím místě, protože ze zatáček do sedla se tentokrát dělá blbě i Nině. Na parkoviště přijíždíme v jedenáct večer a ačkoliv by se mohlo zdát, že tu bude klid, zhruba pět minut po nás přijede skupina několika motorkářů a zastaví přímo před námi, i když stojíme docela daleko od silnice, a za zvuku motorů se o něčem dohadují, aby za pár minut zmizeli na druhé straně sedla. Medík se naštěstí nevzbudí, takže můžeme jít spát.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet ze sedla Falzarego do sedla Valparola kolem Sas de Stria v Dolomitech měří zhruba 6 a půl kilometrů, nastoupáte na něm okolo 400 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:01).

Proč jít:

  • hezké výhledy na údolí i vrcholy Dolomit
  • připomínky první světové války

Doporučení:

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Mapa výletu kolem Sas de Stria v Itálii
Mapa výletu kolem Sas de Stria v Itálii (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)

Naše červencová výprava do Alp s obytnou dodávkou v roce 2024

#1: Až mraky odejdou z Hornfeldspitze v Nízkých Taurách

#2: Rakouská divočina v knedlíkových horách

#3: Pěšinou bez turistů s výhledem na dolomitské velikány

#4: Tři věže lavaredské a vyhlídka na Cadini di Misurina s batoletem

#5: Výlet na vodopády Fanes v Dolomitech

#6: Po stopách vojáků z Falzarega do Valparoly v Dolomitech

#7: Pod majestátní hřeben italských Dolomit v masivu Pale di San Martino

#8: Ze sedla San Pellegrino do sedla Selle v Dolomitech

#9: Do sedla Ciampaz a k jezeru Karersee v Dolomitech za krávami, výhledy i davem turistů

#10: Ukázat Medíkovi ledovce v Ortles, dokud tu ještě jsou

#11: Medíkova první třítisícovka aneb ze Stelvia na Monte Scorluzzo

#12: Procházka k švýcarským jezerům nad sedlem Livigno

#13: Livigno jako na dlani z vyhlídky La Pare a vodopády pod Berninou

Komentáře

    Zeptejte se na to, co Vás zajímá. Rádi odpovíme.

    Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.