Největší vodopády v Itálii na říčce Rutor

Vesnička La Thuile na pomezí Francie a Itálie byla naší plánovanou destinací už zhruba dva roky. Chtěl jsem se tu podívat hlavně kvůli místnímu bikeparku, ale v okolí se samozřejmě nabízí spousta turistických cílů. Nejeli jsem sem dřív ze dvou důvodů. Zaprvé je to dost daleko a dojet to na jeden zátah bylo nereálné i bez Medíka. A zadruhé množství volného ubytování, jejich cena a jejich kvalita je celkem vtipná. Letos ale máme dodávku, takže všechny tři důvody nám odpadají. Bohužel nám úplně nevyšlo počasí. V sedle San Carlo nad La Thuile jsme strávili předchozí den, který mělo pršet, ale nakonec nepršelo. Celý den bylo zataženo, takže i kdybychom šli na plánovaný kopec, moc bychom kromě mraku neviděli. Aspoň jsme se podívali na spodní polovinu Mont Blancu.

Dneska mělo taky pršet a ráno tomu tak skutečně je. Další den v sedle ale dřepět nebudeme. Nabízí se vyrazit na vodopády Rutor u La Thuile, na které jsem původně jít nechtěl, ale když bude pršet, tak je to lepší než nic. Sjíždíme do La Thuile a jedeme k vodopádům, které mají být největší v Itálii. Poslední úsek silnice bývá přes léto pro auta zavřený a jezdí tu kyvadlově autobus. Od září už je silnice průjezdná až k poslednímu parkovišti. Tento úsek silnice je docela úzký a jsem rád, že tu nepotkáváme žádné auto. Parkoviště je menších rozměrů, ale moc lidí tu není ani při našem příjezdu, ani při našem odjezdu. Balíme věci, zaplatíme symbolické parkovné a vyrážíme podél malé říčky vzhůru.

Sbalili jsme si samozřejmě i věci do deště, jelikož počasí vypadá všelijak. Když vycházíme, tak třeba svítí slunce. Za chvíli je nám i horko. Ale vypadá to, že svítí jenom v tomto údolí. K první kaskádě vodopádů je to kousek a za chvíli už se díváme na masy vody padající přes skálu do údolí. Za zatáčkou se dá z cesty odbočit a kouknout na vodopád shora, což je většinou nic moc, ale mezi stromy je tu výhled i na masiv Mont Blancu, který je napůl zahalený v mracích. Aspoň něco, oproti včerejšku je to rozhodně lepší.

Kolem druhé kaskády vodopádů Rutor stoupáme po louce a pak lesem. Nejvyšší a největší je třetí kaskáda, ke které máme namířeno. V serpentinách nabíráme výškové metry a po poctivém stoupání přicházíme k mostu, který přechází mezi kaskádami vodopádů. Je to docela hukot, navíc fouká vítr, takže ačkoliv nepršelo, trochu “zmokneme”. Z mostu nad nejvyšší částí vodopádu máme nádherný výhled na celé údolí, které je zakončeno hradbou vrcholů v masivu Mont Blancu. Přecházíme vodopád a pokračujeme dále po stezce. Trochu mě mrzí, že nepokračujeme výše k jezerům nad vodopády a k ledovci Rutor, který je jedním z největších v Itálii, ale to bychom museli vystoupat ještě dalších 500 výškových metrů. A to by byl výlet na celý den a já i předpověď počasí máme tušení, že začne brzy pršet.

Scházíme kousek po pěšině, která nás zavede přímo naproti třetímu vodopádu, odkud můžeme plně docenit jeho výšku. Dáváme si svačinu a trochu borůvek, které tu ještě v okolí zbyly a pak už Medík putuje k Nině do nosítka, aby se prospala. Z cesty dolů se mi vybavuje prudký sestup a následně bahnivá stezka, kterou jsme se napojili na cestu, kterou jsme šli nahoru. Za pět minut potom začalo docela dost pršet. Zrychlíme krok, ale k autu to máme ještě daleko. V lese je to v pohodě, ale musíme překonat i mýtinu, kde lehce zmokneme. Naštěstí Medík spinká. Přicházíme k autu a samozřejmě přestává pršet. Za chvíli už zase začíná vykukovat slunce.

Sjíždíme do La Thuile a já jsem rád, že jsme tu nejeli na týden. Přijde mi, že se tu zastavil čas na pomezí 80. a 90. let a od té doby se tu toho moc nezměnilo. Některé budovy, zejména obří hotel a “promenáda” uprostřed vesnice jsou v zanedbaném stavu. Nina říká, že je to tu takové “plesnivé”. Některé části vesnice zkrátka nejsou ve stavu, na které je člověk zvyklý z jiných alpských středisek . Na druhou stranu je tu hezké dětské hřiště. V místním obchůdku, ve kterém jsou ceny jako ve Švýcarsku a vypadá hůř než naše Jednota na vesnici, se snažíme koupit pečivo, ale to už tady v tuto denní dobu došlo a zítra je zavřeno. Tak koupíme jenom banány a broskev. Nezbývá než prohrábnout skřínky v dodávce, co nám zbylo k jídlu. Zítra dopoledne vyrážím do bikeparku a pak zamíříme zpátky do Aosty doplnit zásoby. Navíc má dva dny propršet.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet k vodopádům Rutor v Itálii měří zhruba 7 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 450 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:12).

Proč jít:

největší vodopády v Itálii
hezký výhled na Mont Blanc

Doporučení:

výlet si můžete prodloužit na turistickou chatu Rifugio Alberto Deffeyes, odkud je hezký výhled na několik jezer a ledovec Rutor
v létě (červenec až srpen) nelze dojet až na parkoviště, ze kterého jsme vycházeli, ale je nutné využít autobus z La Thuile
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz