Na Gollitschspitze a vodopád Johanneswasserfall ze sedla Tauern

Je krátce po půlnoci a my parkujeme na parkovišti v rakouském Tamswegu pod kostelem svatého Leonharda. Další třítýdenní výprava do Alp začala před pár hodinami, kdy jsme dobalili poslední věci do naší obytné dodávky, zamávali kočkám a vyrazili vstříc dobrodružství. V ideálním případě máme v plánu prozkoumat několik údolí u italské Aosty a francouzské národní parky Vanoise a Écrins. Tyto cíle jsou však ještě v nedohlednu. Teď stojíme osamoceni na kopci nad Tamswegem a já už se těším, až půjdu spát. Jsem rád, že Medík spala celou cestu a dojeli jsme až sem, protože do sedla Tauern, odkud se ráno chceme vydat se na jeden z okolních vrcholů, je to už jen kousek.

Vítá nás ráno bez mráčků. Přesně tak jak jsem si to představoval. Nejlepší je jezdit na hory na přelomu srpna a září, říkám si sám pro sebe. O dva týdny později, když se budeme dívat na hradbu mraků halící Mont Blanc a předpověď, podle které má další den začít v sedlech sněžit, trochu změním názor, ale hezky popořádku. Teď se nasnídáme a míříme do vesnice Obertauern, ze které budeme vycházet na dnešní výlet. Nakonec jsme si za cíl vybrali vrchol Gollitschspitze a jezero Twenger Almsee. Vyjíždíme do sedla a parkujeme na velkém parkovišti na začátku vesnice, která je v zimě oblíbeným lyžařským střediskem. Teď tu skoro nikdo není, ale velmi záhy se začne parkoviště plnit a v průběhu dne zjišťujeme, že jsme si vybrali velmi populární výlet.

Balíme věci a vyrážíme po prašné cestě vzhůru k turistické chatě Twenger Alm. Stoupání je nejprve trochu prudší, ale pak se cesta narovná a poslední kilometr k chatě je to po rovině, kde Medík může jít sama. Slunce září a jeho paprsky dopadají na okolní zelené stráně Nízkých Taur. Před turistickou chatou se napojíme na pěšinu, která nás zavede prudkým stoupáním k břehům jezera Twenger Almsee. Ještě před ní však objevujeme borůvky, takže je jasné, že tady chvíli pobudeme. Nasbírám si jich dostatečnou zásobu do ruky, abych je mohl podávat Medíkovi v krosně při výstupu. S borůvkovou pomocí překonáváme zhruba 200 výškových metrů a poté už stojíme u břehů jezera.

Na břehu jezera si najdeme klidné místo, kde se na chvíli utáboříme. Dojíme zbytky borůvek a dáváme si svačinu. V jezeře je spousta malých ryb, takže je s Medíkem pozorujeme, zatímco z kamínků stavíme přehradu, aby se Medíkova pěnová zvířátka měla kde umýt. Vrchol Gollitschspitze jde vidět od jezera a my na něj půjdeme okružní cestou. Balíme věci a podél břehu jezera míříme do sedla na jeho druhé straně. Stoupání je trochu nepříjemné, protože je plné sypajících se kamenů a stezka není příliš široká. Nakonec ho úspěšně překonáme a stojíme v sedle, ze kterého se nám naskytnou výhledy na další vrcholy Nízkých Taur a také jezera na druhé straně hřebene.

Na vrchol to není daleko. Stačí přejít po hřebeni nad jezerem a překonat krátké stoupání. Začalo dost foukat, takže se na vrcholu nezdržíme dlouho a po vyfocení pár fotek míříme zase dolů k jezeru. U něho ještě chvíli pobudeme, protože to vypadá, že Medík dneska spát nebude. Sedáme si v závětří na trávu a sbíráme borůvky. Pak Medíka nahodím do krosny a míříme po stejné cestě zpátky dolů. Přemýšlíme, kde dneska budeme spát, ale asi zůstaneme na parkovišti, kde právě stojíme, protože bychom se zítra chtěli podívat na nedaleký vodopád Johanneswasserfall, který je na druhé straně vesnice Obertauern.

Ráno je zataženo a vypadá to, že každou chvíli bude pršet. Projíždíme na druhou stranu vesnice a parkujeme u kraje cesty a jdeme se kouknout na vodopád Johanneswasserfall, který padá do údolí. Na horní vyhlídku je to od silnice kousek, ale my máme v plánu podívat se i pod vodopád a následně i za něj. Podle radaru má pršet až za hodinu, což by nám mělo vyjít. Sestoupáme po lesní pěšině a záhy jsme dole u hučící říčky. Překračujeme ji a protože nechci ztrácet čas, volíme zkratku podél potoka. V mapě zaznačená pěšina tu ale ve skutečnosti není. Za to je tu bahno, prudký kopec a stopy krav. Nakonec se nějak vyškrábeme nahoru na cestu, kam jsme měli namířeno, ale za to zkrácení to úplně nestálo. Příště raději po cestě. Míjíme pár krav a za zatáčkou se přímo před námi objevuje vodopád. Pěšina vede za ním a je na pár místech zajištěna řetězy a stupačkami. Podejdeme vodopád a stoupáme po strmých schodech zpátky na horní vyhlídku. Pak už sedáme do dodávky a míříme do další mezistanice našeho putování, kterou je jezero Garda.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Gollitschspitze v Rakousku měří zhruba 10 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 650 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 až 5 hodin (náš souhrnný čas pohybu 2:45).

Proč jít: