Livigno jako na dlani z vyhlídky La Pare a vodopády pod Berninou

Blížíme se ke konci naší letošní červencové výpravy do Alp. Načasování nám vyšlo, jelikož zbývá jeden hezký den a následující týden má být zamračeno a spíše pršet. Předchozí dny jsme strávili v odpočinkovém režimu v Livignu a nabírali síly na návrat domů. Jako na konci každé delší výpravy mám pocit, že si vlastně nepamatuji, kdy jsme vůbec vyjeli a přijde mi to, jako bychom byli na cestách celé léto. Na druhou stranu se s Ninou shodneme, že to zase strašně rychle uteklo. Takové klasika.

Cílem dnešního výletu bude kopec La Pare nad Livignem. Ráno vyjíždíme do sedla Eira (Passo d’Eira), ze kterého to máme pouhých 200 výškových metrů na vrchol. Parkujeme na rozlehlém parkovišti, balíme věci a vyrážíme po prašné cestě vzhůru do kopce. Počasí nám přeje, nebe je skoro bez mráčků. Již s prvními zdolanými metry se nám otevírají výhledy na Livigno pod námi. Na konci údolí září ledovce v masivu Berniny.

Na pastvinách okolo nás se pasou koně a krávy. Po pěšině v trávě vystoupáme na hřeben mezi kopci Monte Crapene a La Pare. Po prudším stoupání vypouštím Medíka z krosny, aby si protáhla nohy. Nakonec dojde sama až k vrcholovému kříži. Sedáme si do trávy a koukáme na přehradu Lago di Livigno pod námi. Před týdnem se na silnici vedoucí po jejím břehu na více místech sesunul svah a silnice a tunel do Švýcarska jsou nyní zavřené. To znamená, že domů budeme muset jet objížďkou přes sedla Livigno a Bernina a Svatý Mořic. V italských novinách psali, že několik lidí, kteří uvázli mezi sesuvy museli převést na lodích. To bych teda podstoupit nechtěl. Zvláště s vědomím, že bychom postrádali všechny naše věci z dodávky.

Sedíme kousek od vrcholu a vychutnáváme si letní slunce. Po svačině vyrážíme zase zpátky stejnou cestou. Po pěšině na hřebenu jde Medík zase sama a pak putuje ke mně na záda do krosny. Scházíme k autu, já vytahuju kolo a jdu si pojezdit v bikeparku. Medík si dá svůj odpolední spánek tentokrát v dodávce a pak zamíříme zpátky do Livigna. Zajdeme na dětské hřiště, na zmrzlinu a tradičně na pizzu.

Cesta domů bude dlouhá a asi plná zastávek. První z nich je naše oblíbená vyhlídka na Berninu u železničního přejezdu, kudy jezdí známy červený vlak Bernina Express. Necháváme tu dodávku a jdeme se kouknout na vodopády pod Berninou (Cascata da Bernina). Okruh kolem pár vodopádů nám zabere zhruba hodinku a pak už pokračujeme domů. V Zernez se Nině podaří Medíka uspat a dokonce přendat do autosedačky, takže zatáčkovou cestu ze švýcarského Zernez do rakouského Pfunds Medík prospí. Zastavujeme ve vesnici Ried im Oberinntal, kde si máme v plánu zajít na dětské hřiště a uvařit večeři. K našemu štěstí bohužel začíná pršet, takže stihneme sotva jednu skluzavku. Pak pokračujeme kousek před Innsbruck, kde natankujeme a Medíka uspíme. Mezitím přichází pravá letní bouřka, kterou podle radaru následuje několik dalších. Přejezd Rakouskem tedy úplně příjemný není. Naším cílem je Vídeň, kde bychom zítra chtěli vyrazit do zoo, abychom se mohli kouknout pandy. Ve tři ráno parkujeme na ulici nedaleko zoo a ráno si po pouhém otevření bočních dveří vyslechneme od místních důchodců, kteří nemají nic lepšího na práci, než sledovat dění z okna, že tu kempovat nemůžeme. Snad nebudeme mít propíchané pneumatiky, než se vrátíme. Pandy a krmení lachtanů bylo fajn a odpoledne škrábance na dodávce taky nemáme, takže nezbývá než zvednout kotvy a dojet domů.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na kopec La Pare nad Livignem měří zhruba 5 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 200 výškových metrů a zabere Vám přibližně 1 až 2 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:09).

Proč jít: