Kolem jezer v národním parku Mercantour na francouzkoitalském pomezí

Déšť a sníh necháváme ve zpětném zrcátku a míříme do Přímořských Alp, kde má být tři dny slunečno. Nakonec jsem vyzkoumal, že vyrazíme západně od italského města Cuneo ke klášteru Santuario di Sant’Anna di Vinadio nedaleko sedla Col de la Lombarde. Stojící ve výšce téměř dvou tisíc metrů se jedná o nejvýše položený klášter v Evropě. Klášter byl postaven v 17. století, což s ohledem na okolní terén vyžadovalo dost odhodlání. Klášter však není důvodem naší návštěvy. V plánu totiž máme okruh vedoucí okolo několika jezer v národním parku Mercantour na hranicí mezi Francií a Itálií.

Večer vyjíždíme z údolí Aosty a vysoké horské štíty střída rovinatá placka okolo Turína. Za městem Cuneo opět vjíždíme do hor. Hlavní silnici vedoucí z Itálie do Francie přes sedlo Colle della Maddalena opouštíme za vesničkou Vinadio a najíždíme na velmi úzkou silničku vedoucí do sedla Lombarde. Prvních 12 zatáček o 180 stupňů docela prověří, ale dají se hezky projet i s dodávkou na rozdíl od některých zatáček na Stelvio (výlet Medíkova první třítisícovka aneb ze Stelvia na Monte Scorluzzo). Silnice stoupá dále údolím a zdá se mi, že se čím dál tím více zužuje. Naštěstí potkáváme jenom dvě auta, a to v místech, kde se dá v pohodě vyhnout. Po cestě je ještě pár vraceček, zvláště ty bez svodidel pouze se sporadickými kamennými patníky jsou zajímavé. Dvakrát nám při stoupání zaprší a po silnici se občas valí voda. Před sedlem se odpojíme na boční ještě užší silničku vedoucí ke klášteru. Tady bychom už se asi s nikým nevyhnuli, ale je to jen kilometr a takto večer už tu nikdo nejezdí. Po krátkém hledání vhodného místa v okolí kláštera, kde je vše podmáčené, zvolíme nakonec plácek v zatáčce pod ním a za dohledu sochy svaté ženy vedle nás, jdeme na kutě.

Budíme se do krásného rána. Na nebi není ani mráček a předpověď je stále stejná. Tři dny velmi hezkého, i když po ránu i trochu mrazivého počasí. Snídáme, balíme věci a dříve než stihnou dojet první turisté, stoupáme ke klášteru a prvnímu jezeru, které má stejný název jako sedlo nad ním, Colle di Sant’Anna. Zjišťujeme, že jsme mohli jet s dodávkou ještě o trochu výše a ušetřit si pár desítek výškových metrů, ale vracet už se pro ni nebudu. Pokračujeme po staré, evidentně vojenské cestě, do sedla, ze kterého je výhled na francouzskou stranu hřebene.

Cesta částečně vytesaná ve skále a částečně vyskládaná kameny se klikatí po hřebeni a zavede nás do dalšího sedla Col du Lausfer. V něm nacházíme pozůstatky ostnatého drátu a pár opuštěných chátrajících budov, které zřejmě sloužily jako vojenská stanoviště. Pod námi se objevují tři jezera, Lacs Varicles. Klesáme ze sedla k prvnímu z nich a na jeho břehu si dáme svačinu. Láká mě vrchol Cime du Laufser nad námi, takže nechávám holky u jezera, beru si foťák a mířím zase zpátky do sedla, ze kterého jsme přišli. Z něj vede nepatrná pěšina po hřebeni k vrcholovému kříži. Trochu se zpotím, ale záhy stojím nahoře s výhledem široko daleko. Jižním směrem jde dokonce vidět Středozemní moře. Chvíli pobudu u kříže a pak přejdu ještě na sousední vrchol a fotím skalnatou stěnu, nad kterou jsem před chvíli stál.

Vracím se zpátky k jezeru, balíme věci a pokračujeme k jezeru Lac Laufser. Medík putovala do nosítka k Nině, ale na spaní to dneska nevypadá. Překonáváme stoupání za jezerem do sedla Colle Saboulé a pak putuje zpátky ke mně do krosny. Před námi se otevírá další kus vybudované cesty se spoustou vyskládaných kamenů, která kopíruje vrstevnici a zavede nás do sedla Passo di Tesina. Odtud máme hezký výhled na celé údolí s klášterem včetně dalšího jezera Lago di Sant’Anna. Medíka vytahuji z krosny, aby si trochu protáhla nohy a přivykla horskému terénu. Jde se nám pěkně a za chvíli stojíme u jezera. U jezera si nevšimneme odbočky, která by nás zavedla přímo ke klášteru a pokračujeme po širší cestě. Zjišťuji to asi až po sto metrech, ale vracet se nám už nechce, tak půjdeme oklikou.

Prohlédneme si klášter, ve kterém se právě koná nějaká mše a zamíříme zpátky k autu. Doplňuji vodu a pak si s Medíkem hrajeme na okolních skalkách. Musíme počkat do večera, až Medík usne, protože tolik zatáček by asi nezvládla. Chvíli přemýšlím, jestli nepojedeme přes sedlo Lombarde do francouzské Isoly, ale nakonec zvolíme návrat po silnici dolů a přesunujeme se do sedla Maddalena (Col de Larche, Colle della Maddalena) na hranici mezi Itálií a Francií. Projíždíme večer pár vesniček v údolí a zdá se mi to tu takové opuštěné. Takový konec světa. Parkujeme na francouzské straně na plácku pár set metrů za sedlem. Bohužel tu jezdí docela dost kamionů, takže noc není nic moc.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Cime du Lausfer a okolní jezera ve Francii a Itálii měří zhruba 11 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 700 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 až 5 hodin (náš souhrnný čas pohybu 3:10).

Proč jít: