Do sedla Ruburent pod Monte Oronaye na hranici Itálie a Francie

Ráno už je opravdu zima. Probouzíme se před šestou nedaleko sedla Maddalena (Col de Larche, Colle della Maddalena) na hranici Itálie a Francie v údolí Valle dell’Ubayette a okolo nás je zmrzlá tráva. Slunci, které vychází až v 7, bude ještě asi chvíli trvat než dojde na náš plácek, protože hora na východ od nás, Monte Pierassin, má skoro 2.800 metrů. Chvíli mi trvá, než si všimnu, že na travnatých pastvinách okolo se krčí stovky ovcí. Leží, trochu splývají s trávou a vůbec se nehýbají. Uprostřed stáda musí být hezky teploučko. Jdu zpátky do dodávky, oblékám Medíka a za chvíli vyrážíme údolím vzhůru. Na slunce čekat nebudeme.

Kolem ovcí stoupáme údolím podél hučící říčky Oronaye, která teče ze stejnojmenného jezera, kolem kterého na dnešním výletě dvakrát půjdeme. Před nám se na konci údolí tyčí hradba skal, které trochu připomínají Dolomity. Po půlhodině nás konečně dostihneme slunce nebo spíš my dostihneme jeho. Pocitová teplota stoupá zhruba o deset stupňů a proto nastal čas sundat péřovky nebo mikiny a rukavice. Před námi je krátké stoupání, které Medík vyjde sama a dostáváme se na rovinatou louku ohraničenou říčkou. Medík si tu chvíli poběhá a pak se rozhodneme, že i posvačíme. Zdržíme se tu ale o trochu déle než jsem čekal, takže po pauze nasazujeme rychlejší tempo.

Naším dnešním cílem je sedlo Ruburent (Col de Ruburent, Colle di Roburent), ze kterého je hezký výhled na stejnojmenné jezero na italské straně hranice. Do sedla to máme jenom 150 výškových metrů, ale je to zhruba tři kilometry, takže nám to ještě chvíli potrvá. Před námi se tyčí osamocená hora Monte Oronaye, která je takovou zmenšeninou dolomitských vrcholů. Obcházíme jezero Oronaye (Orrenaye) a po travnatých pastvinách míříme do sedla Ruburent. Spěcháme, protože Medík už by si měla jít zdřímnout.

Přicházíme do sedla a otevírá se nám výhled na jezero Ruburent a okolní vrcholy. Jak už jsem párkrát psal, některé hory trochu připomínají Dolomity. Chvíli v sedle pobudeme, abychom si trochu vydechli a nabrali síly na zpáteční cestu. Scenérie jsou tu opravdu pěkné a mě trochu mrzí, že hezky už má být jen dva dny. Výletů by se v této oblasti dalo vymyslet spousta. Původně jsem si chtěl vyběhnout ještě na kopec nad sedlem, na již zmiňovanou Monte Pierassin, ale z časových důvodů půjdeme zase zpátky dolů.

Medík putuje k Nině do nosítka. Začalo docela foukat, tak doufáme, že usne a nebude jí to rušit. Tentokrát nejdeme nad jezerem Oronaye, ale sejdeme k němu a obejdeme ho. Za ním se napojíme na pěšinu, kterou jsme šli nahoru. Medík usnula, takže jsme rádi, že si odpočine. Poklidným krokem scházíme nádherným údolím. Medík se budí asi kilometr před dodávkou. Sedáme si na kámen, převlékneme ji zpocené oblečení a všichni si dáme svačinu. Pak všichni po svých zamíříme k autu. Přemýšlím, kolik máme ještě jídla v dodávce. Bylo by fajn zajít někam nakoupit, jenže tady je to takový konec světa.

V dodávce zjišťujeme, že s jídlem asi ještě vystačíme, ale bylo by fajn koupit aspoň nějaké pečivo. Na francouzské i italské straně bychom do obchodu museli sjet docela daleko s nejistým výsledkem, jestli budou mít otevřeno. Zítra máme navíc v plánu opět výlet odsud akorát na opačnou stranu údolí k jezeru Lauzanier, takže bychom se museli zase vracet. Nakonec se rozhodujeme, že sjedeme kousek na francouzskou stranu do vesničky Larche. Ani nedoufáme, že tu bude obchod, což nám potvrzuje i paní v místním malém turistickém centru. Nevadí, aspoň dojíme poslední zbytky zásob. Jsem rád, že jsme sjeli, protože spát druhou noc vedle rušné silnice se mi nechce. Sjíždíme na plácek za vesničkou, který slouží asi jako složiště dřeva, a postavíme se doprostřed. Z mytí zubů nás vytrhne ovčí bečení, které se stále přibližuje. Za chvíli přímo pod našimi okny tak dvě stě ovcí se spoustou malých jehňat. Sledujeme z okna, jak se kolem nás přesouvají do ohrady, a poté jdeme spát.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet do sedla Ruburent v Přímořských Alpách měří zhruba 11 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 600 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:50).

Proč jít:

dvě hezká alpská jezera
nádherné výhledy na okolní kopce

Doporučení:

ze sedla Ruburent by se dalo pokračovat dále na italskou stranu a buď dojít zpátky k hlavní silnici a podél ní vyjít do sedla Maddalena, což ale kvůli provozu nebude úplně nejlepší varianta, anebo by se dalo přejít do severnějšího údolí přes sedlo Colle della Scaletta a vrátit se na původní trasu přes Colle Feuillas
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz