Se svišti na Východnou Vysokou a sněhem přes sedlo Prielom

Dej vědět svým známým o horách. Díky.
Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on Pinterest

Předpovědi slibovaly oproti předchozím zamračeným dnům jasno, což dalo zelenou našemu plánu zdolat Východnou Vysokou. Vycházíme časně z rána, abychom stihli električku do Tatranských Zrubů, a vydáváme se po modré turistické značce vstříc horskému hotelu Sliezsky dom. Při stoupání po mýtině s výhledem na majestátní Slavkovský štít před námi si říkám, že předpovědi skutečně nelhaly, což mě přivádí k myšlence, že bychom to z Východné Vysoké mohli vzít přes sedlo Prielom a Velkou Studenou dolinou zpátky do Starého Smokovce. Ideálních 20 kilometrů je před námi.

Poměrně nezáživná cesta na Sliezský dom nám uteče překvapivě rychle a u Velického plesa se zastavujeme, abychom se nasnídali. Zároveň shazujeme vrstvy oblečení, protože dneska to vypadá na opalování, což se třeba o včerejšku, kdy se teplota na Velké Svišťovce pohybovala odhadem tak okolo 5°, říci nedá.

Po pár minutách se zvedáme a pokračujeme vzhůru Velickou dolinou, kdy po překonání krátkého stoupání nad vodopád nad Velickým plesem staneme na prahu Kvetnice a užíváme si lučního chodníku vedoucího pod Gerlachovským štítem tyčícím se po naší levé ruce a Bradavicou na straně pravé.

Pokračujeme podél hučícího potoka, když v dáli zaslechneme vysoké pískání. Moje oči se nejprve upnou na oblohu, protože se mylně domnívám, že se jedná o nějakého dravého ptáka. Záhy ale potkáváme hlouček turistů, kteří zběsile fotí naštvaného sviště na kameni v asi dvou set metrové vzdálenosti, který u toho hlasitě píská, aby za pár sekund zmizel ve své noře někde na louce. Sviště teda ve volné přírodě vidím poprvé a neměl jsem tušení, že vydávají pískající zvuky, které se rozléhají celým horským údolím.

Na konci Kvetnicy se na chvíli zastavuje a sedáme si na kámen, abychom se rozhlédli zpět po nádherném kousku Vysokých Tater, který jsme doposud neměli čest navštívit. Hučící potok, spousta květin a zeleně, horské štíty a vinoucí se kamenný chodník. Jedním slovem paráda.

Pokračujeme dále kolem Dlhého plesa pod Gerlachovským štítem, které má průzračně modrou barvu. Poprvé se zde dnes setkáváme se zbytky sněhu a naivně se těšíme na to, že si dneska užijeme i procházku po sněhu. Po pár minutách se stává naše přání realitou a z chodníku stoupáme vyšlapanými stopami vzhůru k sedlu Polský hreben. Nad námi se tyčí ve 2428 metrech nad mořem náš cíl. Chvíli odpočíváme ve sněhu a díváme se na drobné tečky, které stoupají po kamenné pláni Východné Vysoké k jejímu vrcholu.

Po překonání exponovaného úseku před sedlem Polský hreben zajištěného řetězy staneme v sedle, ze kterého se nám otevírá nádherný výhled na Litvovorovou dolinu se Zamrzlým plesem, které je skutečně stále zamrzlé a nevypadá to, že by v nejbližší době mělo rozmrznout.

Můj zrak po chvíli spočine na místa, kde by se mělo nacházet sedlo Prielom. Zhruba 300 metrů pod ním ve skoro kolmém svahu začíná sněhová pokrývka, přes kterou je nutné přejít. Ok, problémy budu řešit, až přijdou. Teď nás čeká Východná Vysoká.

Vydáváme se ze sedla Polský hreben po žluté turistické značce a po pár metrech nás přivítají další řetězy jistící část trasy. Po trochu lezeckém výstupu, kdy překonáváme pár skalek, se nám otevírá výhled na vrchol, který se zdá na dosah.

Následuje poměrně zdlouhavý výstup po poli kamenů. Překonat 500 metrů ze sedla pod Polským hrebenom na vrchol Východné Vysoké, kdy překonáváme 428 výškových metrů, nám trvá asi 40 minut.

Díky počasí, které vyšlo na jedničku, se nám na vrcholu nabízí parádní rozhled na všechny světové strany a okolní velikány v čele s Gerlachovským štítem na jihozápadě, …

… Lomnickým a Pyšným štítem na východě, …

… Slavkovským štítem jihovýchodě a Belianskými Tatrami na severu.

Sedáme na kámen s nejlepším výhledem a užíváme si pohledů, které se zkrátka musí zažít.

Při cestě z vrcholu přemýšlím, jestli půjdeme přes sedlo Prielom nebo se vrátíme stejnou cestou zpátky. Představa stejné cesty zpět však zahání obavy z ochozené podrážky mých bot a proto se ze sedla Polský hreben vydáváme směrem k Zamrznutému plesu.

Už cesta dolů k rozcestí pod Polskym hrebenom dávala tušit, že tohle sranda asi nebude, protože moje boty klouzaly skutečně fest a až dolů bych jet teda nechtěl. Naštěstí se jednalo o krátký sestup, přesto ruce zmrzlé od přidržování se ve sněhových šlépějích nebyly nic moc.

Od rozcestí se vydáváme vstříc sedlu Prielom a čím víc se blížíme, tím víc začínám pochybovat, zda to byl dobrý nápad. „Nahoru to půjde v klidu a na druhé straně nebude sníh“, říkám si nahlas pro uklidnění duše i pro Ninu. Otázku, co když půjde někdo shora, nechávám raději nezodpovězenou. Foťák balím, tady budu potřebovat i ruce. Jako po žebříku stoupáme vyšlapanými a pořádně zledovatělými stopami. Pokud mi to podklouzne, tak jedu až dolů. V půlce cesty potkáváme pár turistů, kteří po zadku jdou ve stopách. Při vyhýbání přemýšlím, jestli je horší cesta dolů nebo nahoru. Naštěstí po pár minutách to máme za sebou, čekají nás jen řetěz a pár železných stupaček. Sedíme v sedle Prielom a s oddechem pozorujeme Velkou studenou dolinu. Po chvíli nás osloví od pohledu ostřílený tatranský turista se slovy, že na začátku července tady ještě tolik sněhu nezažil. Fajn vědět.

Bohužel sníh byl i na druhé straně, která ale byla o trochu mírnější, takže po chvíli máme možnost posoudit, jestli to bylo horší nahoru nebo dolů. Přiznávám, že tady by se mi hůlky možná hodily. Když se profil svahu začne mírnit, lituju, že jsem si nevzal pekáč, ale kdo to mohl tušit.

Počasí se začíná trochu kazit, takže nasazujeme bundy a pokračujeme kolem magických Zbojnických ples vstříc Zbojnické chatě.

Na jedné z horských luk uslyšíme známé pískání. 20 metrů od nás vykukuje ze sněhu svišť ze svojí nory, do které po chvíli zase zaleze.

Vzhledem k tomu, že hodina pokročila a na Zbojnické chatě Nině strhávám nedopatřením pár puchýřů při výměně mokrých ponožek, pokračujeme bez zastávky svižnou chůzí následujících 8 kilometrů Velkou Studenou dolinou přes Hrebienok až do Starého Smokovce. Poslední ohlédnutí zpátky na Východnou Vysokou.

Cestou, až na kamzíka, který na nás dohlížel ze skály u Vareškového plesa, toho oproti dnešním zážitkům moc zajímavého k vidění stejně nebylo.

Praktické informace

Vzdálenost:

Trasa z Tatranských Zrubů do Starého Smokovce měří zhruba 19 kilometrů.

Časová náročnost:

Na celý okruh si určitě vyhraďte celý den. Trasa Vám zabere okolo 10 hodin i s focením a kocháním.

Proč jít:

  • parádní výhledy na nejvyšší vrcholy Vysokých Tater
  • procházka tatranskými dolinami a Kvetnicou

Doporučení:

  • v červnu můžete čekat v sedlu Prielom pozůstatky sněhu, takže se hodí nesmeky a hůlky
  • vyplatí se jít za hezkého počasí, protože výhledy jsou skutečně parádní

Stáhnout GPX trasy

Trasa na Východnou Vysokou
Trasa na Východnou Vysokou a přes sedlo Prielom Velkou Studenou dolinou (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)
Dej vědět svým známým o horách. Díky.
Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on Pinterest