Mezi pyrenejskými jezery a krávami na Tuc de Ratera v kraji Val d’Aran

Španělsko, tak jsme tady. Původně jsme sice měli úplně jiné plány, ale místo Alp jsme nakonec skončili v Pyrenejích. Počasí rozhodlo za nás. Mraky a sníh tak vystřídala jasná obloha a slunce. Naplánování a zařízení nám zabralo jenom jeden večer, už se v tom trochu zlepšujeme. Včera jsme se proletěli z Prahy do Barcelony a následně se přesunuli severozápadním směrem k francouzským hranicím do městečka Vielha, které bude na následující týden naší základnou pro výlety po Pyrenejích. Dneska už se probouzíme do hodně chladného rána, kdy teploměr ukazuje čtyři stupně nad nulou. Směs v ostřikovačích námi půjčeného auta je zřejmě letní, protože se jí z těch trysek na sklo moc nechce a její konzistence svědčí o tom, že v noci asi trochu mrzlo. Nevadí, i se zamatlaným sklem se vydáváme po klikaté cestě hlubokým údolím na náš první pyrenejský výlet.

Navigace se nás nejprve rozhodne protáhnout přes horskou vesničku Tredos, jejíž staré kameny dlážděné uličky jsou akorát na jedno auto. Záhy zjišťujeme, že tato zkratka, kudy nás posílá, nebude kvůli sklonu a terénu pro naše auto úplně ideální. To je tak, když zůstane v navigaci nastavena nejkratší trasa. Vracíme se proto o pár kilometrů zpátky, kde najedeme na asfaltovou silnici, která nás bez problému zavede do výchozího bodu naší trasy. S přibývajícími výškovými metry silnice postupně ztrácí na kvalitě, ale to už přijíždíme na parkoviště, odkud budeme vycházet. Dalo by se pokračovat po cestě ještě o pár kilometrů výše, jenže přes léto je cesta pro auta zavřená. Jezdí tu jen dodávky, které za poplatek ušetří pár kilometrů cesty. Jelikož jsme natěšení a plní sil, tak nabídky nevyužíváme a pokračujeme po prašné šotolinové cestě mezi loukami vzhůru.

Teploměr auta ukazoval půl stupně nad nulou a já začínám uvažovat, proč jsem si vůbec do příručního zavazadla sbalil dvoje kraťasy. Zdá se, že si celý týden vystačím jenom s kalhotami. Slunce si dá dnes ráno zřejmě na čas, ale jakmile vyjde, hned je o trochu veseleji a hlavně tepleji. Nebe nehalí ani jeden mráček. Co víc si přát? Náš prvotní postup zvědavě sledují místní krávy, kterých je všude okolo plno. Moc přátelské ale nejsou, některé vypadají dost naštvaně. Však my už zase pokračujeme, žádné strachy. Na silničce strávíme celkem 4 kilometry, abychom se následně odpojili na lesní stezku a vystoupali k přehradě Lac Major de Colomèrs. Tady už na nás sluníčko hezky svítí, takže sedáme na kámen nad vodní hladinou a dáváme si první svačinu.

Naše další kroky se ubírají východním směrem, kdy nejprve překonáme krátké stoupání do sedla Coret de Clòto, abychom se dostali do malebného údolí plného jezer s průzračnou vodou. Stezka nás blíže zavede ke třem z nich, konkrétně k Lac Long, k Lac Redon a k největšímu z nich, Lac Obago de Colomèrs. Všude potkáváme krávy, telata i býky, kterým se evidentně v tomhle údolíčku líbí stejně jako nám. Na obzoru se před námi rýsuje i náš dnešní cíl, Tuc de Ratera. Nejprve však musíme projít údolím a vystoupat do sedla Port de La Ratera.

Stoupání je to výživné, ale s každým metrem se nám otevírají nové výhledy na další jezera, která nám předtím zůstala skryta. V sedle pózuje pár krav, asi si dávají poobědovou pauzu. My však pokračujeme dále, na vrchol to máme dalších 300 výškových metrů. Jde to pomalu, ale jde. Přímo nahoru. Ještě pár vraceček pod vrcholem a jsme tu. Nádhera. Úchvatný výhled do všech světových stran. V dáli se blyští ledovec pod nejvyšší horou Pyrenejí, Pico de Aneto. Všude pod námi jsou malá i větší jezera a okolo nás se vypíná nespočet horských štítů národního parku Aigüestortes i Estany de Sant Maurici. Kousek od nás je také Gran Tuc de Colomers, nejvyšší vrchol blízkého okolí, který je jen o pár metrů vyšší než Tuc de Ratera, na kterém právě stojíme. Nad námi krouží párek orlů, takže idylka je dokonalá. To, že vrchol máme jenom pro sebe, je třešničkou na dortu. Moc lidí tu asi nechodí.

Po vydatném odpočinku proloženém krátkým opalováním v bundách se vydáváme na cestu dolů. Rozhodujeme se, že z dnešního výletu uděláme okružní, což je vzhledem ke stavu našich zásob docela ambiciózní plán. Zbývá nám totiž už jen jedna musli tyčinka a přes deset kilometrů k autu, které nebudou jenom z kopce. Okolní scenérie alespoň na krátkou chvíli rozptylují naše obavy. Pořád je se na co koukat. Stezka vede kolem dalších několika jezer, největší z nich Lac Major de Saboredo vidíme jen na krátko, aby se za chvíli schovalo za jedním z mnoha travnatých kopečků.

Na námi zvoleném okruhu nás bohužel čeká ještě jedno nepříjemné stoupání do sedla oddělující horský hřeben po naší levé ruce a vrcholy Tuc Gran de Sendrosa a Tuc de Pishader. Přiznám se, že už jsem moc nemohl. V půlce stoupání padá i poslední tyčinka. Naštěstí nás pobaví kraví rodinka pod námi, když si býk splete krávu s teletem a naskočí na něj s láskyplnými touhami. Kráva zabučí ve stylu „co děláš“ a rychle se zvedá, tele rychle odbíhá a nastává trapná rodinná chvíle, kdy všichni stojí nehybně pár metrů od sebe a každý kouká někam jinam. Zanecháváme je v jejich rozpacích a ukrajujeme poslední metry stoupání do sedla. Slunce se pomalu sune k obzoru a nás čeká dlouhý sestup až k cestě pod námi. V půlce sestupu nacházíme evidentně novou zkratku, která není vyznačena na mapě. To, že je poměrně spoře značena a že tu moc lidí nechodí zjišťujeme až v houští vedle říčky, kdy už není vůle ani síla vracet se zase zpátky nahoru. Zbývá pokračovat kupředu. Naštěstí jsme jen trochu sešli z pěšiny, která vedla evidentně říčkou. Krátké prodírání houštinou tak končí a záhy vycházíme na silničce, která nás dovede zpátky k autu.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaná okružní trasa ve španělských Pyrenejích s výstupem na Tuc de Ratera měří zhruba 22 kilometrů, nastoupáte na ní okolo 1.300 výškových metrů a zabere Vám přibližně 9 hodin (náš čas pohybu 6:41).

Proč jít:

  • úchvatná pyrenejská jezera
  • parádní výhledy na pyrenejské vrcholy
  • spousta krav
  • minimum turistů

Doporučení:

  • mimo sezónu (červenec až polovina září) můžete po štěrkové cestě vyjet autem až na výše položené parkoviště (42.6326647N, 0.9213922E, vejde se sem zhruba 10 aut), ušetříte si asi 8 kilometrů pochodu; v sezóně musíte auto nechat na parkovišti u hotelu Banhs de Tredos a jít pěšky nebo využít služeb některé z dodávek
  • trasa je technicky nenáročná, při opatrnosti se obejdete bez pohorek
  • z výchozího bodu se dá vystoupat na spoustu jiných vrcholů, stačí si jen vybrat

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Popisovaná okružní trasa ve španělských Pyrenejích s výstupem na Tuc de Ratera
Popisovaná okružní trasa ve španělských Pyrenejích s výstupem na Tuc de Ratera (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)