Za lachtany a tučňáky do Catlins

Dej vědět svým známým o horách. Díky.
Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on Pinterest

Někdy mě nejvíc osloví místa, od kterých jsem nic nečekal. Jako například jižní cíp jižního ostrova Nového Zélandu označovaný jako The Catlins. Původně jsme měli v plánu přejet z Dunedinu do Te Anau víceméně napřímo po dálnici. Plán jsme však naštěstí změnili a při přejezdu jsme zavítali právě do Catlins. Moc hor jsme tu sice nenašli, ale cíl dnešní cesty byl alespoň pro mě jasný. Po včerejším zklamání bychom chtěli vidět „sea lions“ (lachtany nebo lvouny, nevím jaký je v tom rozdíl) a když se poštěstí tak nějakého tučňáka.

Ráno se balíme, skáčeme do auta a míříme vzhůru na jih. Kilometry dálnice, v evropském měřítku spíš rychlostní silnice, rychle ubíhají. Z dálnice se po několika desítkách kilometrů odpojujeme na jižní vyhlídkovou cestu vedoucí napříč Catlins podél jižního pobřeží. A že je to řádná vyhlídková cesta, už jenom výhledy z auta stojí za to, takže i párkrát zastavujeme na kraji cesty uprostřed ničeho, kromě všudypřítomných krav a ovcí, a fotíme a zkoumáme okolní krajinu.

Naší první zastávkou je pláž v zátoce Cannibal Bay, kde bychom při troše štěstí měli narazit na nějakého toho lachtana. Po cestě k zátoce suverénně míjíme odbočku na Nugget Point, poměrně známé místo s majákem na útesu, což mě dost štve, ale na naplánování dnešní zajížďky přes Catlins bylo zkrátka málo času. Na křižovatce proto sjíždíme z asfaltové cesty na cestu štěrkovou a poprvé testujeme vlastnosti Toyoty Yaris v terénu, zvláště při klesání k zátoce, kde bych velmi nerad potkal další auto.

Parkujeme vedle cesty a míříme pěšky na blízkou pláž. Hned při vstupu na pláž se ozve zachrochtání asi 15 metrů od nás. Lachtan, kterého jsme zřejmě vyrušili ze spánku, se dívá přímo na nás. Po oddechnutí a zjištění, že to jsou jen další turisti, sklápí hlavu a hází na sebe ploutvemi více písku.

Pláž je zhruba kilometr dlouhá a v době našeho příjezdu se na ní nachází asi dvacítka lachtanů. Někteří leží zahrabaní v písku, někteří se hašteří a mláďata skotačí v přílivu. Kromě nás jsou na pláži přesně čtyři další lidi. Bohužel i přes mnohočetná upozornění, že se návštěvníci nemají k lachtanům přibližovat na bližší vzdálenost než deset metrů, touha vyfotit si selfie je pro některé asi nepřekonatelná. Nina proto nekompromisně řve po jednom idiotovi, který se postaví dva metry mezi mláďata a matku a s úsměvem fotí fotku na svůj Instagram, aby mohl získat 29 liků od lidí, které ani nezná. Jo, tak kvůli tady těmhle lidem tu třeba za 10 let tyhle zvířata nebudou, protože se jednoduše budou bát zajít si k sobě domů na pláž a odpočinout si po dni v moři. Nebo tu bude zákaz vstupu. A přitom by stačilo jen trochu respektu.

Od Cannibal Bay míříme dále po pobřeží, kde se po chvíli napojujeme zpátky na asfaltovou pobřežní cestu. Ta ale nevydrží dlouho, neboť kvůli opravě mostu přes řeku musíme jet objížďkou. Osm kilometrů podél proudu po hliněné cestě k nejbližšímu mostu a osm kilometrů zase zpět po stejně bídné hliněnoštěrkové cestě. Borec v nablýskaném Camaru, kterého jsme míjeli se zvukem odlétajících kamínků na jeho karoserii, z této objížďky podle výrazu ve tváři zjevně radost neměl. V rámci objížďky nám ale zvedne náladu stádo ovcí, které honáčtí psi ženou z jedné pastviny na druhou a musí překonat část po objížďkové cestě. Jedem pomalu za nimi a sledujeme koordinovanost tří psích kámošů, kteří mají celé stádo v malíku. S poslední zahnanou ovcí na pastvinu naskakují s vysmátými výrazy zpátky na korbu auta a snad i s pocitem, že práce je dneska hotova.

Naší další zastávkou je zátoka Curio Bay, kde bychom možná mohli spatřit nějaké tučňáky. S ohledem na to, že přicházejí až k večeru, tomu nedávám velké šance. Moje obavy se potvrzují a z vyhlídky na oceán nevidíme ani žádné odpočívající nemocné tučňáky, kteří zůstávají přes den na pobřeží. někteří účastníci zájezdu měli na důvody proč nevidíme tučňáky názor jasný: „Curio Bay je karavanová sračka a nedivím se, že tam tučňáci nejsou.“ Pozorujeme tak aspoň oceán a vlny tříštící se o útesy a následně se procházíme po krátkém okruhu pobřežním pralesem.

Z Curio Bay míříme dále po štěrkové cestě po jižním pobřeží na západ k majáku stojícím na místě označovaném jako Waipapa Point. Na to, jestli nějak poškrábeme auto, už jsem nějak rezignoval, protože pod nánosem prachu to při předání stejně nikdo nepozná. Z bílé Toyoty se stává hnědá a zaprášená Toyota. Přes zadní sklo jsem přestal vidět už dávno. Snad zaprší, než to budeme vracet.

Při pohledu na maják se mi zdá, že jsme na konci světa. Asi nejsem tak daleko od pravdy, protože na jih od nás už je jenom Stewart Island a pak už jen Antarktida. Dáváme si malou procházku po pobřeží a následně přímo pod majákem potkáváme rodinku lachtanů.

Bohužel se opakuje stejná situace, kdy tentokrát německy mluvící turisti musí jít co nejblíže (tedy 2 metry), aby si vyfotili mláďata na svůj mobil. Roli strážce tak opět přebírá Nina. Mě je z toho jenom smutno.

Opouštíme maják a do cíle naší dnešní cesty nám zbývá ještě něco okolo 200 kilometrů. Přes rovinaté části v okolí města Invercargill se postupně opět vracíme zpátky do Jižních Alp, konkrétně do oblasti označované jako Fiordland. Do městečka Te Anau, kde strávíme další tři dny, přijíždíme po dnešní zhruba 450 kilometrové cestě asi hodinu před západem slunce vyčerpaní. Je nám ale jasné, že na ten západ nad jezerem musíme jít. Zvlášť když je takové počasí.

Praktické informace

Vzdálenost:

Naše cesta autem z Dunedinu do Te Anau přes Catlins měřila lehce přes 450 kilometrů. Procházky na jednotlivých zastaveních nestojí za řeč.

Časová náročnost:

V Catlins buď jedete po cestě plné prudkých zatáček nebo po štěrkových cestách, takže průměrná cestovní rychlost bude okolo 60 kilometrů v hodině. Z toho vychází, že popisovaný přejezd stihnete sotva ze den (proto se vyplatí rozdělit si výlet minimálně na dva dny, Catlins stojí za to).

Proč jít:

  • pohádková krajina
  • minimum turistů v porovnání s ostatními místy na Zélandu
  • vidět ve volné přírodě lachtany je zážitek na celý život

Doporučení:

  • na Catlins si vyhraďte více času, stojí to za to
  • pokud jenom přejíždíte, tak se určitě stavte na Nugget Point a do Cathedral Caves (ale v čase odlivu, my jsme projížděli okolo, když byl největší příliv)
  • podle informací z internetu tučňáci přicházejí na pobřeží (Curio Bay) až po 6 hodině večerní a navíc pouze v určité roční době, kdy hnízdí
Trasa z Dunedinu do Te Anau s projížďkou přes Catlins
Trasa z Dunedinu do Te Anau s projížďkou přes Catlins (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)
Dej vědět svým známým o horách. Díky.
Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on Pinterest