Po západním pobřeží k ledovcům Fox a Franz Josef

Dej vědět svým známým o horách. Díky.
Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on Pinterest

Z Wanaky si odvážíme zatím asi nejhezčí zážitky z naší návštěvy z Nového Zélandu (výstup na Roys Peak, cesta pod ledovec Rob Roy), ale je čas přesunout se zase dále. Na dnešek máme naplánovaný přesun na západní pobřeží jižního ostrova přes průsmyk Haast a na západním pobřeží navštívit několik míst včetně ledovce Fox a Franz Josef. Cestu bychom měli ukončit v motelu v městečku Franz Josef, která se nachází kousek nedaleko stejnojmenného ledovce.

Autem nás dnes čeká zhruba 300 kilometrů a máme spoustu zastávek, takže z Wanaky vyrážíme relativně brzo. Naposledy si užíváme výhledů na jezero Wanaka a následně jezero Hawea, která jsou obklopena horskými štíty Jižních Alp. Cestu nám na malý okamžik pozastaví stádo ovcí, které je hnáno z jedné pastviny na druhou po hlavní cestě. Zastavujeme u krajnice a pozorujeme, jak se kolem nás žene po cestě asi 500 ovcí.

Na několik desítek následujících kilometrů opouštíme civilizaci. Nejbližším osídleným místem je vesnička Haast na druhé straně hor na západním pobřeží. Se sluncem se po přejezdu průsmyku můžeme rozloučit, protože na západním pobřeží nás vítá nízko položený mrak, ze kterého začíná poprchávat. Aby toho nebylo málo, po zastavení na jednom z parkovišť na protažení noh se na nás vrhají krvelačné mušky, kterých se nezbavujeme ani v autě. Snažit se je zabít nemá moc smysl, protože je jich hodně a navíc mi přijde, že i když je člověk přimáčkne na sklo, nějakým zázračným způsobem ožijí a otravujou dále.

Kousek za Haastem máme v plánu kouknout se na pláž s dunovým jezírkem (Dune Lake Walk) a projít se místním pobřežním lesem a mokřady (Kahikatea Swamp Forest Walk), kde by se měly nacházet nejvyšší původní stromy Nového Zélandu. Procházky jsou to zajímavé a v oceánu vidíme i ploutve několika delfínů, kteří nás pronásledují podél pobřeží.

Naše další zastávka je nedaleko jezera Moeraki, kde zastavujeme na parkovišti a vydáváme se po značeném chodníku k Monro Beach, na které hnízdí tučňáci. Po předchozích zkušenostech z Catlins však nepředpokládám, že bychom nějaké náhodou viděli. Místo toho se na nás s příchodem na pláž vrhají doslova mraky hryzavých mušek, a to tím způsobem, že skoro nejde vyfotit fotku, aniž by jste na ní neměli 10 mušek. Z pláže se vracíme pobřežním pralesem zase zpátky k autu.

Další zastávkou je už ledovec Fox, který spolu s ledovcem Franz Josef, jako jedny z mála ledovců na světě končí pod nadmořskou výškou 300 metrů nad mořem. Vzhledem k tomu, že parkoviště je uděláno v hlubokém ledovcovém údolí asi kilometr od vyhlídky na ledovec, láká toto místo hodně turistů. My se sem jdeme podívat spíše z povinnosti, když už jsme tady, ale samotný výhled asi není nic zvláštního a když už jste viděli třeba ledovec Rob Roy, tak si možná i postesknete, jestli tu mělo cenu jezdit. K vyhlídce navíc jdeme v dlouhém davu několika set lidí, které zde dopravují pravidelně autobusy, a nad hlavami nám létá každou minutu vrtulník s turisty, kteří se chtějí na ledovec postavit nebo se na něj podívat z výšky.

S návratem na parkoviště se rozhodujeme, že k ledovci Franz Josef vyrazíme až zítra, protože bychom do našeho dnešního ubytování dorazili až pozdě večer. Dneska máme nejlevnější ubytování z celého našeho pobytu na Zélandu v jednom z místních hostelů a jde to poznat. Na večeři vaříme ve společné kuchyni fazole, které máme v zásobě, a ačkoliv pro někoho mohou být společné stravovací prostory tím nejvíc super zážitkem na Zélandu, pro nás je to spíš traumatizující, zvláště, když jedna ze zvláštně vypadajících slečen začne přehrabovat koš na odpadky.

Zážitky z ubytování však napravuje večerní procházka za svítícími červy (glowworms), které můžete normálně vidět v jeskyních za těžké prachy, ale v okolí Franz Josef a i jinde na západním pobřeží je můžete najít i v pralese, zejména pod kořeny vyvrácených stromů. Za světla našich čelovek jdeme na lesní pěšinu Terrace Walk nedaleko našeho ubytování. Po chvíli chůze zhasínáme světla u vyvráceného stromu a skutečně vidíme zářící zelené tečky. Dřepneme si blíže pod vyvrácené kořeny stromu a pozorujeme světélkující červy, kteří doufají, že na světlo nalákají svoji kořist. Cestou zpátky koukáme na noční oblohu, na které vidíme zřetelně Mléčnou dráhu. I když mám zakloněnou hlavu, moje čelist je úžasem někde dole na zemi. Nádhera.

Abych tematicky spojil příspěvky, tak přidám i fotky od ledovce Franz Josef, který jsme navštívili velmi časně ráno následujícího dne, což mělo tu výhodu, že jsme cestou k ledovci potkali jenom dva turisty. Časně ráno jsme vyjeli z důvodu, že na odpoledne jsem díky skvělému počasí naplánoval rychlovýstup na Avalanche Peak, což jsem považoval za pomyslný vrchol našeho výletu na Zéland a původně jsme na něj měli vyhrazený celý den. Zkrátka jsem se na to opravdu těšil. Ledovec Franz Josef nás opět nijak zvlášť neuchvátil stejně jako ledovec Fox, ale na druhou stranu bylo je fajn vidět. Z fotek z předchozích let je jasné, že už tu moc let nebudou.

Praktické informace

Doporučení:

  • západní pobřeží nás moc neuchvátilo, ale určitě má své kouzlo, navíc jsme tu byli jen na skok
  • u ledovců Fox i Franz Josef lze zvolit trasu, která vede na vyhlídky na ledovce (Mount Fox, Alex Knob, Roberts Point) na okolních kopcích
  • nezapomeňte si repelent (i když se dá koupit na každé benzínce)
Trasa z Wanaky k ledovci Franz Josef se zastávkami na západním pobřeží
Trasa z Wanaky k ledovci Franz Josef se zastávkami na západním pobřeží (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)
Dej vědět svým známým o horách. Díky.
Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on Pinterest