Naše mallorská zkušenost

Krátký výlet na Mallorku je za námi a proto zbývá zrekapitulovat některé praktické informace, stejně jako v případě Kanady, Skotska, Nového Zélandu a Madeiry. Na následujících řádcích odpovíme v naší klasické struktuře na obligátní dotazy, které Vám mohou pomoci v rozhodování, zda vyrazit či nevyrazit, kolik to tak bude stát, apod.

Proč na Mallorku?

Na Mallorku přišlo víceméně náhodou. Říkali jsme si, že by bylo fajn jet někam, kde je přes zimu hezky a trochu tepleji než u nás. Nejprve jsme uvažovali o Maroku a o pohoří Vysoký Atlas, ale z toho nakonec sešlo, přeci jen našich hlav si dostatečně ceníme a nebudeme kvůli pár horám zvyšovat šance, že by je nás o ně někdo připravil. Z Maroka jsme se proto přesunuli se zkoumáním destinace do Španělska a nějak z toho vzešla Mallorka. Jsou tam ale vůbec nějaké hory?

Při pohledu na mapu je jasné, že celé severní pobřeží pokrývá pohoří Serra de Tramuntana, jehož nejvyšší vrchol, Puig Major, se tyčí do výšky 1.445 metrů nad mořskou hladinou. Zkoumáním mapy docházím k závěru, že asi bude kde pochodit, takže zbývá rozhodnout, kdy pojedeme a jak dlouho tam budeme. Druhá otázka byla docela jednoduchá. Vymyslet více než pět rozdílných výletů v Serra de Tramuntana, by bylo poněkud obtížné, přeci jen ten ostrov není nafukovací, takže nakonec se rozhodujeme, že 5 celých dnů bude na chození stačit. Pokud jde o měsíc, ve kterém vyrazíme, je třeba prozkoumat počasí, ale zdá se, že na Mallorce svítí slunce pořád. Pro jistotu, ale z původního února měníme termín na začátek dubna s bláhovou představou, že by to možná mohlo být i na koupání v moři. Nebylo, zas tak otužilí nejsme.

V rozhodování nám pomáhají i ceny letenek Ryanairu z berlínského letiště Tegel. Cena za zpáteční letenku se v dubnu pohybuje okolo 25 EUR, což se moc nedá srovnávat s letenkami z Prahy, které se drží někde okolo pětinásobku. Stačit nám bude jedno příruční zavazadlo (dobře poslouží batoh Pinguin Trail 42 – naše recenze), do kterého narveme všechny potřebné věci na mallorský výlet.

Do Berlína to máme z Prahy stejně daleko jako když jedeme domů, takže by to měla být pohoda. Akorát bude trochu problém, kde zaparkovat, když nechceme využít placeného parkoviště na letišti. V nedalekých okolních ulicích žádná parkovací omezení nejsou, takže necháme auto stát asi kilometr a půl od letiště a zbytek dojdeme. Podle SPZ okolních aut to vypadá, že to tak praktikuje hodně lidí. K bezplatnému parkování můžete využít parkoviště pod dálničním podjezdem na ulici Saatwinkler Damm (52.5476228N, 13.3015089E, zaplní se ale velmi brzy ráno a musíte mít opravdu štěstí), nebo samotnou ulici Saatwinkler Damm (jen pozor na zákazy stání a zastavení, celý jeden pruh v obou směrech je od dálničního nadjezdu možné využít k parkování, tady už je sehnání místa celkem pravděpodobné) nebo ulici Adam von Trott Strasse, kde jsme nakonec parkovali my, nebo okolní ulice. Na letiště jsem to měli zhruba 20 minut pěšky. Naši zkušenost ještě okořenila stávka místních taxikářů, kteří dálniční sjezd a celou Saatwinkler Damm zablokovali. Ještěže nás navigace vedla jinudy.

Jak jsem plánoval?

Mallorka není velkým ostrovem a pohoří Serra de Tramuntana zabírá jenom severní část ostrova. Naplánovat výlety proto bylo celkem snadné, stačilo kouknout do mapy, prozkoumat cesty a pěšiny, zkouknout Instagram a plán byl hotov.

Ubytování jsme nejprve hledali na severní části ostrova, abychom to neměli na výlety daleko, ale nakonec se ukázalo, že klasické hotelové resorty nabízí nejlepší poměr mezi kvalitou a cenou. Na dvě noci jsme se proto uchýlili do čtyřhvězdičkového hotelu jihovýchodně od Palmy ve čtvrti Les Meravelles plné podobných resortů (zajímalo by mě, zda jsou v sezóně všechny obsazené, protože jich tu je opravdu hodně), a na další tři noci jsme se pak přesunuli na východ ostrova do Alcúdie, tentokrát do tříhvězdičkového hotelu s apartmány. Ubytování jsme hledali tradičně na Booking.com, cenou jsme směřovali někam mezi 500 až 700 Kč na noc za jednoho. Díky skutečně velkému počtu hotelů není problém v dubnu sehnat ubytování za tuto cenu ve velmi dobré kvalitě.

V prvním ubytování jsme měli zajištěnou snídani, takže jsme druhý den vyrazili na večeři, druhé ubytování byl apartmán s kuchyní, takže jsme si i uvařili, čímž jsme mírně ušetřili. Ceny v supermarketech mi přišly srovnatelné s cenami u nás, něco bylo i levnější (třeba Magnum zmrzlina).

Celkem příjemným překvapením pro mě bylo, že všechny vyznačené pěšiny v Open Street Maps (podklad i pro české Seznam Mapy) skutečně existovaly v reálu, takže se na mapy dalo dobře spolehnout. Na některých výletech se turistické mapy v mobilu více než hodí, hledat bez nich správný směr by bylo jen hádáním. Zároveň musíte počítat s tím, že trasy nejsou značeny, tak jako u nás, značeny jsou pouze tranzitní trasy, např. GR221 a GR222.

Itinerář našich výletů

Pro přehlednost přidávám itinerář naší cesty:

Uskutečněné výlety na Mallorce
Uskutečněné výlety na Mallorce (po kliknutí budete přesměrování na mapu)

Jak a čím jsme jezdili?

Jako tradičně jsme si na letišti půjčili auto a tentokrát jsme zvolili to nejmenší. Reálně jsme pak vyfasovali Fiat Pandu, ze které jsme moc nadšení nebyli, ale na druhou stranu úplně postačovalo našim potřebám. K rezervaci jsme použili portál Rentalcars.com a poskytovatelem byla autopůjčovna Goldcar.

Při půjčení nás překvapila aktivní pracovnice autopůjčovny, která se nám snažila prezentovat, že jsme za auto nezaplatili a k jeho půjčení musíme uhradit dalších 150 EUR. Po 5 minutovém rozhovoru se postupně dovídáme, že se jedná o jejich dobrovolné pojištění, což jsem předpokládal od počátku. S díky odmítáme a jsme ochotni nechat si zablokovat zálohu za auto ve výši 1.100 EUR. Paní zřejmě nepochopila, že pojištění opravdu nechceme a snaží se nám tvrdit, že nám tu zálohu nemusí vrátit ani když auto vrátíme v pořádku. To už se nahlas směju a ujistím ji, že je to přeci jasné. Zároveň se se zálohou na auto blokuje i záloha za benzín ve výši 120 EUR. Na mysl se mi klade otázka, jestli má ta Panda 100 litrovou nádrž, ale už nechci provokovat, balíme klíčky a jdeme na parkoviště naproti terminálu. Ačkoliv nám pracovnice před chvíli tvrdila, že se bude jednat o úplně nové auto, ve kterém nikdo nejel, čemuž odpovídá i papír se stavem vozidla, který zeje prázdnotou, tachometr i reálný vzhled hovoří o něčem jiném. Následuje tedy klasická obhlídka auta a pár škrábanců najdeme. Vida, snažíme se škrábance nahlásit a paní se zrovna vybil tablet, aby si škrábance mohla zaznačit (finta s tím, že si je tam později domalujete zřejmě u Goldcaru fungovat nebude). Čekáme tak dalších 10 minut, než se tablet trochu nabije, a pak už můžeme vyrazit na mallorskou dálnici. Chvíli se sice ještě zdržíme tím, než zjistím, jak se v téhle krabici řadí zpátečka, ale pojistka pod řadící pákou je nakonec objevena a můžeme vyrazit.

S Pandou jsme nakonec najeli za pět dní asi 650 kilometrů a docela jsem si na ni zvykl. Z naší zkušenosti usuzujeme, že jde asi o nejčastější auto na Mallorce. Jedno ráno se sešly dokonce 4 Pandy za sebou, to se nevidí ani ve volné přírodě.

Co to stálo?

Níže přikládám tabulku s hlavními (fakticky všemi) náklady, které jsme na cestu měli. Cena odpovídá výletu 2 osob.

Doprava
Letenky Berlín – Palma 1 337 Kč
Cesta na berlínské letiště autem z Prahy (benzín) 1 400 Kč
Půjčení auta
Fiat Panda (půjčovna Goldcar, 5 dní) 1 466 Kč
Benzín za celý výlet 1 386 Kč
Ubytování
Ubytování (2 různá ubytování, 5 nocí) 6 169 Kč
Nákupy
Jídlo (svačiny, večeře, sladkosti) cca 1 700 Kč
Celkem 13 458 Kč
Celkem na 1 osobu 6 729 Kč

Změnil bych něco?

Tentokrát bych neměnil vůbec nic. Relativně vyšlo počasí a absolvovali jsme všechny výlety, které jsme měli naplánovány. Lidí bylo tak akorát, v sezóně to může být docela peklo. Jediný výlet, který je doporučován a který jsme neabsolvovali, je cesta hlubokým kaňonem Torrent de Pareis k ikonické pláži Sa Calobra. Pokud bychom měli den navíc, asi bychom výlet absolvovali. Ve dnech, kdy výlet reálně připadal v úvahu, jsme ale zvolili šplhání po okolních kopcích, konkrétně na Puig de Massanella a Puig Roig.

Top (pro nás) z Mallorky

Kdybychom měli na výletování po Mallorce jen jeden den, oba jsme se shodli, že výšlap na Puig de Massanella a následná jízda za západem slunce na mys Formentor byla jednoznačně nejlepší.

Mallorca na dlani z Puig de Massanella a západ slunce na mysu Formentor

Podívejte se také na ...

Pokud se ti naše stránky líbí, dej o nich vědět svým známým! Díky.