Mallorský Puig Roig aneb tam kam stezka (ne)vede

Na výstup na mallorský Puig Roig jsem se těšil zřejmě nejvíce. Čeká nás totiž hora, která se vypíná tisíc metrů vysoko nad mořskou hladinou, a potom stará, zřejmě pašerácká, kamenná stezka na jejím úbočí. Při hledání informací jsem se o výstupu moc nedověděl, jen že je možné výlet z východní strany absolvovat pouze v neděli, jelikož přístupová cesta se nachází na soukromém pozemku a že kvůli vysoké ostré trávě je dobré jít v kalhotách. Neděli bychom měli a trávy se nebojíme, tak na co ještě čekáme?

S parkováním na začátku trasy je trochu problém. U kraje silnice u vstupní brány je pár míst, jinak musíte jet až ke kilometr vzdálenému tábořišti. Sice jsme vstali relativně brzo, ale stejně nás cesta na tábořiště neminula. Na Puig Roig můžete jít také ze západní strany (Escorca, zřejmě bez omezení) nebo jižní strany (Lluc, opět vstup přes soukromé pozemky pouze v neděli), ale čeká Vás o mnoho více kilometrů a navíc i mnohem více stoupání. Ve srovnání s tím se kilometr po silnici tam i zpět nejeví zas tak špatně. U brány jsme cedulemi v několika jazycích upozorněni na zákaz vstupu kromě neděle. K bráně zrovna přijel autobus s německými turisty, takže rychle otevíráme branku a dáváme se na cestu (pokud si objednáte průvodce, autobus Vás vyhodí u brány a nabere Vás v městečku Lluc). Pokračujeme po cestě k rozsáhlé usedlosti a kousek před ní odbočujeme po pěšině do kopce. Pak už nás čeká stoupání po úzké skalnaté pěšině do sedla pod Puig Roig.

V mapě je značená pěšina na vrchol Puig Roig i pěšina, kterou se vrátíme po jeho úbočí. U zamýšlené odbočky nás ale čeká pouze vysoká tráva a je nám jasné, že tady moc lidí opravdu nechodí a když tak pouze v neděli. Vzápětí si ale začínáme všímat kamenných mužíků a s jejich pomocí stoupáme zarostlým svahem vzhůru. V žádném případě se nedá mluvit o tom, že by tu byla vyšlapaná pěšina a víceméně se brodíme vysokou trávou, což je mi párkrát po dobu výstupu i sestupu připomenuto. Co se dá dělat, je třeba jít vzhůru.

Pokračujeme podél kamenných mužíků i podle zakreslené pěšiny v mapě. GPS nám dává vědět, že jdeme docela přesně. Pod námi se vine znatelná pěšina po úbočí, po které se budeme vracet a já chvíli přemýšlím, jestli jsme neměli jít nejprve po úbočí a pak až na vrchol. Vracet se už ale nebudeme, vrchol je totiž přímo před námi a nezdá se být daleko. Skalní rozsedlinou překonáváme nejprudší stoupání na trase a dostáváme se na vrcholovou planinu posetou kameny. Tady už cesta není vůbec, mužíků poskrovnu, ale vrchol je zřejmý, takže pokračujeme přímo na něj.

Výhled z vrcholu je skutečně famózní. Na jedné straně nekonečná modrá dálka, na straně druhé pohoří Serra de Tramuntana. Sice trochu fouká, ale schováváme se do závětří a vychutnáváme si zaslouženou pauzu i svačinu. Nina mi ukazuje rozsekané holeně od trávy, já jsem na tom podobně. Asi ta rada s dlouhými kalhoty nebyla od věci. Teď už s tím ale nic neuděláme. Mylně doufám, že cesta dolů bude lépe značená i prochozená. Nebudu napínat. Nebyla. Po půl kilometru chůze z vrcholu jsme dokázali sejít ze zamýšlené cesty, která tu však není. Scházíme tak skalní schod jinde, než jsme měli, ale nijak to nevadí, akorát teď musíme přejít po vrstevnici na malý vrchol, Roca Rotja, před námi. Pokud půjdete z vrcholu na západní stranu, držte se hřebene a směřujete přímo ke znatelnému vrcholu Roca Rotja na hřebeni před Vámi (v mapě je zakreslena správná trasa).

Po chvíli se dostáváme opět zpátky na zamýšlenou trasu a já začínám někoho podezřívat, že to v mapě zaznačil od oka. Z vrcholu Roca Rotja vede cesta dále po hřebeni, aby se najednou ztratila za skalní hranou. Pohledem dolů zjišťuji, že nás čeká asi 100 metrů skalního úseku na pomezí chůze a lezení. Pomalým postupem se ale dostáváme úspěšně dolů pod skálu. A skončíme kde? Na louce s tou zpropadenou ostrou trávou. Jednou nohou si ji přišlápnete a druhá Vás podřeže. Do háje, já už chci být na té pěšině pod námi. Dělí nás ještě 100 výškových metrů, které se neskutečně vlečou, ale nakonec docházíme k pěšině na úbočí Puig Roig, naší návratové trase. Smutně na ni koukám, protože jsem ji málem přešel. Je totiž zarostlá trávou úplně stejně.

Další postup by se v jednu chvíli dal označit jako zoufalý. Hledání pěšiny v trávě a pichlavých keřích si vyžádalo doslova dost krve a zanechalo trvalé šrámy na našich nohách. Představte si, že se říznete papírem. A udělejte to tak tisíckrát. Po chvíli volím postup pouze jednou nohou vpřed a druhou za ní pouze posouvám. Funguje to, ale jen proti trávě, navíc je to docela vysilující. Nejhorší je, že na mnohých místech je vyšlapáno ve svahu několik cestiček a některé z nich jsou slepé, takže se buď musíme prodírat dále, nebo se vrátit. Víru v úspěšný návrat mi vracejí dva mořští orli, kteří krouží pod námi a stoupají do výšin. Doufám, že mě odnesou k autu a vybavují se mi scény z Pána Prstenu. S rozpětím jejich křídel by to možná zvládli. Do naší travnaté bitvy se však nepřipojují, jsme v tom sami.

Cesta ubíhá pomalu, ale ubíhá. Stav pěšiny se postupně zlepšuje a chvílemi jde vidět, že tu nějaká stezka z kamenů skutečně existovala. Za sedlem Pas de’en Segarra se dostáváme na regulérní kamennou pěšinu, která je balzámem na duši i na nohy a postup jde několikrát rychleji. Stezka se klikatí po úbočí a za chvíli se dostáváme k odbočce, která nás zavedla na vrchol. Odsud už to známe. Zbývá jen sejít dolů a překonat kilometrový úsek po silnici zpátky k autu. Věřím, že za čas budu na tenhle výlet vzpomínat v dobrém, ale moje ani Niny nohy si to teď opravdu nemyslí. Na druhou stranu, stálo to za to.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný okruh na Puig Roig měří zhruba 17 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 1.000 výškových metrů a zabere Vám zhruba 7 až 8 hodin (náš čas pohybu 5:38).

Proč jít:

úžasný výhled na Středozemní moře i okolní vrcholy Serra de Tramuntana
procvičení orientace a hledání cesty
máte na Mallorce volnou neděli (vlastníci pozemků, přes které vede trasa, umožňují vstup jenom v neděli)
na vrcholu pravděpodobně budete úplně sami
stará stezka vinoucí se po úbočí Puig Roig vysoko nad mořem

Doporučení:

na výlet si vystačíte s teniskami
velmi se hodí turistická mapa v mobilu s GPS
při sestupu z Puig Roig západním směrem je potřeba překonat asi 50 metrový skalnatý úsek (obtížnost I až II UIAA)
vyplatí se přivstat, protože místa k parkování u začátku trasy vedle silnice (je jich tu cca 8) se brzy zaplní; v našem případě jsme parkovali až u kilometr vzdáleného tábořiště, takže jsme se docela prošli
pokud není velké horko, zvažte dlouhé kalhoty, ušetříte tím velmi hodně šrámů od trávy na holeních

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz