Za nejhezčími vrcholy a vodopády Jizerských hor s bouřkou v zádech

Na obzoru na nás z ranního oparu vykukuje špičatý Ještěd, zatímco pádíme po dálnici směrem k Liberci. Po chvíli ho už necháváme za sebou a po klikaté silnici vinoucí se lesem sjíždíme do Raspenavy. Pár kilometrů podél říčky Smědá a stojíme před ikonickým hejnickým kostelem. U něj necháváme auto a míříme na zhruba 30 kilometrový okruh přes vrcholy, skalní vyhlídky i vodopády Jizerských hor. Naplánovaný okruh by nás měl provést přes nejhezčí místa Jizerek, hlavně ty výhledy by měly stát za to. Obdobný, jen o trochu kratší výlet, jsme absolvovali před lety a rád na něj vzpomínám. Tenkrát jsme vycházeli ze Smědavy. Zpátky ale k dnešním plánům. Počasí je vrtkavé, dusno jak ve skleníku a bouřka ve vzduchu. Podle předpovědi by se mračna měla otevřít až po páté hodině, takže nezmokneme hned, což ale neznamená, že bychom nebyli mokří hned v prvním stoupání od našeho potu.

Trasu absolvujeme proti směru hodinových ručiček, takže nás jako první čeká skalnatá vyhlídka Ořešník, která se tyčí přímo na kostelem v Hejnicích. Z Hejnic je to kousek, stačí jen překonat 400 výškových metrů. Po třech kilometrech se dostáváme na rozcestí k vrcholové skalce a kříži, ke kterému nás zavede vzdušný žebřík. Z vyhlídky máme dnešní první hezký výhled do kraje, hlavně na Hejnice pod námi, Smrk po pravici a hřeben Holubníku po levici, kam záhy povedou naše kroky. Lidí je tu docela dost a kapacita vyhlídkové skalky je omezená, takže se tu zdržíme jen na chvíli a pokračujeme ke štolpišskému vodopádu.

Přestože už není takové horko jako v údolí, malá tůňka pod vodopádem docela bodne. Sundáváme boty a ponožky a jdeme se osvěžit do ledové vody. Moc dlouho to nevydržím a jdu si raději dát svačinu. Vodopád Velký Štolpich se v českých poměrech řadí k těm větším a podle mně i k nejhezčím. Jedná se o kaskádu vodopádů, která překonává zhruba 30 metrů a nejvyšší vodopád má okolo 4 a půl metru. V rokli u vody je příjemně a moc se nám nechce pokračovat dále, zvláště když nás za chvíli čeká tří kilometrový asfaltový přesun pod Ptačí kupy a Holubník.

Červená turistická značka vede po stejné cestě jako hojně využívaná cyklotrasa, takže na následujícím úseku bude o trochu větší koncentrace lidí. Asfaltový úsek ubíhá svižně a po krátké odbočce na vyhlídku Krásná Máří stojíme u rozcestí, ze kterého se vydáme na Ptačí kupy a Holubník. Pěšinu hlubokým lesem střídá pěšina borůvčím a pár skalek, na kterých jsou přidělány řetězy, které se budou hodit zvláště v mokru. Výhled z Ptačích kup je parádní a z Holubníku ještě lepší. Celé Jizerky jako na dlani. Skvělý výhled trochu kazí mlžný opar, ale i tak vidíme hory od Ještědu po Krkonoše. Zároveň vidíme i celý zbytek naší dnešní trasy. Černou horu před námi, Jizeru se dvěma skalnatými vrcholky i skalnatý hřbet Poledních kamenů a Frýdlantského cimbuří. Jsme v půlce, takže nás toho čeká ještě docela dost.

Z Holubíku klesáme po hřebeni k Černé hoře. Dřevěné lávky nás vedou přes rašeliniště, abychom se záhy ocitli na zalesněném vrcholu třetí nejvyšší hory Jizerských hor. O kousek dále je vyhlídka a skalní blok s názvem Čertův odpočinek, ale ve skutečnosti výhled za moc nestojí. Vracíme se tedy kousek stejnou cestou a po žluté turistické značce míříme k Čihadlům a na Knejpu. Zašlý bufet přináší čerstvou dávku cukrů v podobě dvou půllitrů rozlévané Kofoly, ke kterým dokonce dostaneme tři kostky ledu. Nouzovka, která se hodí, když dochází pití v batohu. Jizera a její vrcholové skály stoupají přímo před námi. Nezdá se to být příliš daleko, ve skutečnosti je to od rozcestí na vrchol přesně kilometr. Za deset minut proto stojíme na jedné z vrcholových skal, tentokrát druhé nejvyšší hory Jizerek, a nabízí se nám další parádní rozhled do kraje.

Teď už nás čekají jen Polední kameny a Frýdlantské cimbuří. A zdá se i bouřka, která nás zřejmě konečně dostihne. Na Poledních kamenech ještě svítí sluníčko, ale na hlavní vyhlídce z Frýdlantského cimbuří už nad námi duní hrom, což vzhled ke kříží na vrcholu není ideální. Slézáme proto rychle dolů a noříme se do lesa, zatímco začíná lehký deštík.

Poslední zastávka dnešního výletu je u vodopádu Černého potoka. Celý den jsem se těšil, že se v něm taky osvěžíme a smyjeme pot, ale jakmile k němu dojdeme, strhne se průtrž, která na nás nenechá žádnou niť suchou. Sedmimetrový vodopád necháváme po chvíli za námi a za brutálního slejváku se vydáváme zpátky do Hejnic. Už nám není horko ani nejsme zpocení. Jen mokří. Ještěže máme v autě suché věci. Každopádně, pokud hledáte „nejlepší“ výlet v Jizerkách na jeden den, tento okruh určitě stojí za to.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný okruh z Hejnic přes Ořešník, vodopád Velký Štolpich, Ptačí kupy, Holubník, Černou horu, Jizeru, Polední kameny, Frýdlantské cimbuří a vodopád Černého potoka měří zhruba 30 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 1250 výškových metrů a pohodovým tempem Vám zabere okolo 8 hodin i s pauzami (náš čas pohybu 6:48).

Proč jít:

  • dva nádherné vodopády – Velký Štolpich a vodopád Českého potoka
  • dva vrcholy s parádním výhledem – Holubník a Jizera
  • dvě vyhlídky s žebříky – Ořešník a Frýdlantské cimbuří

Doporučení:

  • jediné občerstvovací místo na trase je polorozpadlý bufet Na Knejpě, kde si můžete dát lahváče nebo rozlévanou Kofolu

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Okružní trasa z Hejnic na Holubník, Jizeru a Polední kameny přes vodopád Velký Štolpich
Okružní trasa z Hejnic na Holubník, Jizeru a Polední kameny přes vodopád Velký Štolpich (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)