Po českopolské hranici na Polskou horu v Rychlebských horách

Slunečná prázdninová sobota přímo vybízí k dalšímu výletu. Tentokrát jsme se rozhodli vyrazit do Rychlebských hor na část hřebenu, který se táhne po českopolské hranici. Rozmýšlení, zda pojedeme na kole nebo půjdeme pěšky, rozhodl můj tlumič za nás, a proto obouváme tenisky a vyrážíme z Horní Lipové na první dnešní vrchol, Lví horu. V plánu je napojit se na hřeben Rychlebských hor na Smrku a pokračovat přes Brousek, Travnou horu, Bílé kameny na Polskou horu, odkud půjdeme okruhem na Paprsek. Pak jsou naše možnosti otevřené, buď dojdeme na vlak do Ostružné a svezeme se panoramatickou železniční tratí zpátky do Horní Lipové, nebo dojdeme zpátky k autu.

Kvůli popularitě Lesního baru nad Horní Lipovou máme ve vesničce docela problém zaparkovat, ale nakonec se jedno místo najde a my vyrážíme nejprve po zelené a pak po žluté turistické značce na Lví horu. Jako první nás čeká asfaltka, pak lesní cesta a pak už jen pěšina v nádherném bukovém lese, která nás zavede až na vrchol. Po chvíli mi dojde, že tato trasa nebude příliš populární, nejenže při cestě nepotkáme vůbec nikoho, ale část pěšiny je občas hustě zarostlá mladými stromky a krásné hřiby si tu rostou skoro uprostřed cesty.

Po překonání Lví hory pokračujeme na další vrchol Studený, který je obsypán borůvkami. Nina se proto nadšeně vrhne do jejich trhání a dělá si mezi rýžovými chlebíčky borůvkové hamburgery. Já se asi 10 minut snažím vyfotit obřího čmeláka, ale potom boj vzdávám, nadávám na foťák a raději si dávám svačinu. Krásný klid přeruší skupinka čtyř turistů, ale my už se stejně zvedáme a pokračujeme dál na Smrk.

Na Smrku se napojujeme na státní hranici s Polskem, kterou budeme následovat několik dalších kilometrů. Čeká nás klasická jesenická hřebenovka, takže žádné prudké výšlapy ani sestupy nejsou na programu dne. Prostě taková zvlněná rovina okořeněná občasnými výhledy na mýtinách nebo alespoň mezi stromy. Od Smrku je to jen kousek k prvnímu „vrcholu“, který představuje malá skalka s názvem Brousek. Z něj máme hezký výhled na Keprník na jedné straně a na Králický Sněžník na straně druhé (report z výletu na Králický Sněžník). Zároveň můžeme zhruba odhadovat, kudy dál povede náš dnešní výlet.

Z Brousku na nás čeká poměrně monotónní cesta až na Polskou horu. Na kole by to přeci jen odsýpalo líp a bylo by víc srandy, pěšky to začíná být zhruba po hodině docela nudné a únavné. Cesta na Polskou horu nám ale uběhne docela rychle. Teda alespoň mě, protože si stíhám projet svůj repertoár trampských písniček smíchaných s koktejlem od Nohavici a Kryla. Nině ale zřejmě můj pěvecký výkon naopak cestu prodlužuje, protože se mě zhruba v půlce hřebene ptá, jak je to ještě daleko.

Na Polské hoře je ideální místo na svačinu, jelikož po delší době máme lepší výhled na okolní hory v čele s Králickým Sněžníkem díky malé mýtině pod vrcholem. Doposud se střídal jen les a mraky borůvčí. Původně jsme měli v plánu dojít po hřebeni až k rozcestí s červenou turistickou značkou, nicméně za Kunčickým hřebenem odbočujeme v houští z borůvek po neznatelné lesní cestě do údolí ke Kunčickému potoku a naše další kroky vedou kolem Medvědí boudy na Paprsek.

Vidina nakopáváku v podobě Kofoly je silná, ale vidina borůvkových knedlíků je ještě silnější. Domluvili jsme se, že si ale zajedeme na pořádné knedlíky při zpátečce na Rejvízu, proto se trochu bojím, zda odolám knedlíkům na Paprsku, ale když je tak sleduju u ostatních, tak nemám problém vydržet dalších 10 kilometrů k autu a další půl hodinovou cestu na Rejvíz. Původně jsme chtěli sejít z Paprsku do Ostružné a do Horní Lipové dojet vlakem. Na mobilu ale zjišťuju, že je na trati výluka, takže bychom museli jet autobusem, přičemž do Horní Lipové jede jenom každý druhý autobus, takže bychom zbytečně dlouho čekali. Rozhodnutí je proto snadné, vrátíme se po hřebeni na Smrk a pak to „zkratkou“ v lese střihneme do Horní Lipové.

Oproti poledni, kdy jsme šli na Polskou horu, máme hraniční hřeben jenom sami pro sebe. Za celou dobu až na Smrk nepotkáme žádného turistu, takže si užíváme parádní klid a sklánějící se slunce. Vyfotíme ještě pár fotek na Brousku a pokračujeme po naučné stezce přes Smrk směrem na Ramzovou. Po chvíli se ze značené cesty odpojujeme na poměrně zarostlou lesní cestu, kterou se postupně probojováváme dolů. Měli jsme totiž odbočit o trochu později, ale i tak se dostáváme dolů a kolem davu u Lesního baru míříme zpátky do Horní Lipové.

Na Rejvíze jsme dlouho nebyli a tak nás zajímalo, jestli jsou tu borůvkové knedlíky pořád stejně dobré. Nejsou. Jsou daleko lepší, asi nejlepší, co jsem kdy měl. Poctivé, domácí, s náloží borůvek a kopou šlehačky. Po malinovce mám navíc pocit, že musím dostat cukrovku. Sotva se dovalím za volant do auta a vydýchávám je až zhruba do Krnova. Někdy asi zajedem jenom na ně.

Praktické informace

Vzdálenost:

Popisovaná trasa měří zhruba 30 kilometrů a nastoupáte na ní okolo 1.200 výškových metrů.

Časová náročnost:

Trasu jsme absolvovali zhruba za 6 a půl hodiny.

Další (užitečné) informace:

  • vychvalované borůvkové knedlíky najdete v Penzionu Rejvíz (ten s těmi vyřezávanými židlemi s obličeji štamgastů)
  • trasa se dá s drobnými úpravami v pohodě absolvovat na horském kole (v okolí je navíc spousta méně náročných cyklostezek)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Popisovaná trasa přes hraniční hřeben Rychlebských hor
Popisovaná trasa přes hraniční hřeben Rychlebských hor (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)

Podívejte se také na ...

Pokud se ti naše stránky líbí, dej o nich vědět svým známým! Díky.