Jarní výlet na Plechý, nejvyšší horu české Šumavy

Dlouho jsme nebyli na Šumavě a Nině se tam líbí, takže plán na slunečný jarní víkend je jasný. Brouzdám po mapě a vybírám možné cíle. Mohli bychom zkusit Plechý, napadá mě a už vymýšlím nějaký nenáročný okruh. Jako startovací pozici volím vesničku Riedelsbach, odkud se vydáme na rozmezí Česka, Rakouska a Německa a posléze také na vrcholy Plechý, Trojmezná, Třísloličník a Hochstein, které leží na jednom táhlém hřebeni. Je jasné, že sněhu bude ještě hromada, takže balíme pohorky a v sobotu ráno vyrážíme z Prahy směrem na jih. Cesta ubíhá překvapivě rychle, zdá se to jako chvíle a už kroutím volantem v zatáčkách v podhůří Šumavy.

Po přejetí českoněmecké hranice si nelze nevšimnout kontrastu mezi vesničkami na české straně a na té německé. Cikánské prostitutky u kraje silnice najednou vystřídaly truhlíky s kytkami. Namlouvám si, že paní s igelitkami v minisukních i teplácích jen stopovaly, ale asi to tak nebylo. Necháváme je v myšlenkách i doslova za sebou a po klikatící se cestě lesem se dostáváme přes několik vesnic až k našemu startovnímu místu. Auto parkujeme na malém plácku poblíž cesty, nazouváme pohorky a vydáváme se po neznačené lesní cestě vzhůru na zasněžený hřeben nad námi.

Po pár metrech se lesní cesta schová pod sněhovou peřinou a nám začíná náročný boj, protože se s každým krokem propadáme. Ale i pomalý postup je postup. Krátce po startu zjišťujeme, že bundy dneska potřebovat asi nebudeme, jelikož se slunce rozhodlo, že nastalo jaro. Sníh roztává před očima, ale stále je ho na pěšině dostatek. Překonáváme několik potůčků a po úbočí Trojmezné hory se dostáváme na německorakouskou hranici.

Naše kroky pokračují dále přímo vzhůru podél hraničních patníků, kde překonáváme dnešní nejprudší úsek. Pod sněhem, po kterém jdeme, občas hučí potok, ale propadnutí nehrozí, protože je pod námi minimálně metr a půl sněhu. Postupně se dostáváme nad hranici lesa, respektive i tady les býval, ale teď už zbyly jen suché pahýly. Stoupání se pomalu mění v rovinu a my se blížíme k Trojmezí, které je označeno trojstranným hraničním patníkem.

Nabereme trochu sil a pokračujeme směrem na východ na Plechý, od kterého nás dělí jedno krátké stoupání na kopec nad Rakouskou loukou. Z malého skalnatého návrší máme výhled na celou dnešní trasu vinoucí se po hřebeni. Okolní kopce připomínají zvlněnou rovinu a těžko říct, který z nich je ten nejvyšší. Okolní vrcholy jsou totiž jen o pár metrů nižší než Plechý.

Vrchol Plechého je ideální zastávkou na odpočinek i svačinu, takže sedáme na vrcholovou kamennou skalku, vybalujeme zásoby a užíváme si výhled na zasněžené šumavské kopce. V údolí už sice vládne jaro, ale tady ještě zima nějakou dobu bude. Žmoulám svoje dva rohlíky se salámem a v mapě zkoumám, jak se jmenují blízké i vzdálené kopce okolo nás. Po svačině se jdeme podívat z okraje Jezerní stěny na zamrzlé Plešné jezero a pak se vracíme stejnou cestou zpátky na Trojmezí.

Z Trojmezí pokračujeme po červené turistické značce dále po hřebeni, který tvoří čtyři další kopce, Trojmezná, Vysoký hřeben, Třístoličník a Hochstein. Rozbředlý sníh není ideálním podkladem, chvílemi mi připadá jako bych šel po písečné pláži v pohorkách. Zřejmě ale pořád lepší než lidé, co vyrazili na cestu v plátěných teniskách nebo dokonce v polobotkách. Skutečně si nedělám srandu, borec v hnědých semišových společenských botách se slečnou v Nike teniskách. Jak se sem do háje dostali? Odpověď přichází za horizontem. Na Třístoličník se dá totiž vyjet autem. Koncentrace lidí se proto několikanásobně zvyšuje, což není nic, co bychom vyhledávali. Skočíme tedy na skalní vyhlídku na Hochstein, kde naštěstí nikdo není, a pak pokračujeme od Třístoličníku dolů k autu.

Cesta zpátky je poměrně monotónní až na úsměvnou situaci, kdy potkáváme paní a pána ve středních letech na elektrokolech, kteří tlačí své stroje v závějích dolů. Pán se sice pokouší chvíli jet, ale při překonávání potůčku hází šipku dolů ze svahu a elektro kolo letí za ním. Je mi trapně za ně. Doufám, že jim v obchodě neporadili, že elektrokolo vyjede všechno, protože tyhle rozbředlé závěje to fakt nedá. Snad to neskončí rozvodem. Záhy se napojujeme na nám již známou cestu a k autu to máme už jen pár kroků. Zítra pokračujeme na Luzném (příspěvek).

Praktické informace

Vzdálenost:

Popisovaná trasa na Plechý, Trojmeznou, Třístoličník a Hochstein z vesničky Reidelsbach měří zhruba 16 kilometrů a nastoupáte na ní zhruba 700 výškových metrů.

Časová náročnost:

Trasa nám v jarně zimních podmínkách trvala i s vydatnými pauzami 5 hodin (čas pohybu 4:09), v létě to půjde podstatně rychleji.

Proč jít:

  • nenáročná hřebenová trasa s pěknými výhledy na Šumavu a Bavorský les
  • výstup na nejvyšší horu české části Šumavy

Doporučení:

  • v zimě a na jaře budete potřebovat pořádné boty (nebo sněžnice), záleží na množství sněhu
  • pokud chcete jít větší část hřebene v jeden den, můžete využít železnice a vyjít ze zastávky Nové Údolí na hranici s Německem a vydat se po červené turistické značce přes hřeben a pak sejít do Nové Pece

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Trasa na Plechý, Trojmezí, Třístoličník a Hochstein na Šumavě
Trasa na Plechý, Trojmezí, Třístoličník a Hochstein na Šumavě (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)