Kolem Moraine Lake v Údolí deseti vrcholů na Sentinel Pass a Eiffel Lake

Přes noc nám na okolních horách hezky nasněžilo. U Lake Louise byly ráno mínus tři stupně. Připomínám, že je půlka června. V Goldenu nám zbývají dva dny, ve kterých máme namířeno do národního parku Banff. Na jeden máme naplánován výlet k Moraine Lake, druhý byl vyhrazen na Helen Lake, Bow Lake a Cirque Peak. Ještě ráno ale nejsem rozhodnutý, který zvolím. Přece jenom s čerstvým sněhem se mi na Cirque Peak, který se tyčí do nadmořské výšky 2.993 metrů, moc nechce. Navíc dnes má být horší počasí, a proto se po cestě rozhodujeme, že se zajedeme podívat do Lake Louise k odbočce k Moraine Lake, jestli není zavřená pro nedostatek parkovacích míst. I když přijíždíme v pozdějších dopoledních hodinách, máme štěstí, protože je odbočka otevřená. Můžeme tedy pokračovat zhruba 12 kilometrů k parkovišti u Moraine Lake do Údolí deseti vrcholů (Valley of the Ten Peaks).

Od Moraine Lake jsem měl naplánováno vyjít do sedla Sentinel Pass mezi horami Pinnacle Mountain a ikonickou Mount Temple. Následně bychom chtěli stihnout dojít k Eiffel Lake, které je položeno o pár set metrů výše než Moraine Lake v Údolí deseti vrcholů. Internetové stránky kanadských národních parků nás opět varovaly před zimními podmínkami na obou trasách, ale raději uvidíme na vlastní oči, jaké to bude. Tuším, že to nebude fajn, protože pohledem na okolní vrcholy zjišťuji, že v noci přisněžilo docela dost. Vrcholky, které byly při naší návštěvě Lake Louise (příspěvek) bez sněhu, teď mají sněhovou čepici. Stejně tak i stromy nad hranicí 2.000 metrů nad mořem vypadají jako by byly pocukrované.

Moc se mi z toho auta vystoupit nechce. Teploměr v autě ukazuje 2 stupně nad nulou a já mu věřím, protože před oknem mi poletují sněhové vločky. Navíc docela hodně fouká. Ještě že jsem na dnešek zvolil své nejteplejší oblečení. Kraťasy s podvlíkačkama. Ale aspoň mám rukavice a čepici, takže jsem v pohodě. Pohoda se trochu rozplývá s otevřením dveří, ale je třeba to rozběhat. Fouká fakt ledový vítr. Nahazuju batoh s pomyšlením, že mi bude aspoň teplo na záda, a míříme na vyhlídku nad Moraine Lake.

Deset vrcholů nad nádherně modrozeleným jezerem se tyčí nad našimi hlavami a pohled je to skutečně impozantní. Na vyhlídce vydržíme kvůli větru pár minut a pokračujeme zjistit do obchodu se suvenýry, jestli tu nemají nějaké hezké pohledy, co bychom mohli poslat domů. Zároveň se jdeme i trochu ohřát a přemýšlíme nad dalším postupem. Lesem to bude pohoda, navíc do kopce, to se zahřejeme, ale pak na pláni pod Mount Temple to nebude ideální. „Třeba se odpoledne udělá hezky,“ říkám po opuštění obchůdku, ze kterého si odnášíme tři pohledy s medvědem. Aspoň něco máme.

Cesta nás vede lesem po široké upravené pěšině a výškové metry ubíhají rychle pod nohama. Po dvou kilometrech přicházíme k rozcestí. Vpravo pokračuje stezka do Sentinel Pass, doleva k Eiffel Lake. Naše kroky vedou podle plánu doprava a po několika metrech už výhradně po sněhu. Stezka ale vypadá prošlapaně, tak to třeba půjde. Ptáme se vracejících turistů, jestli vyšli až do sedla. Nedošli, prý je tam hodně sněhu. Zároveň ale říkají, že před nimi šli dva turisté, kteří vypadali odhodlaně a brodili se i přes hluboký sníh. No, uvidíme, jak na tom budeme my. Odhodlání nám nechybí, ale do pasu ve sněhu zas jít nemusím.

Po chvíli necháváme les za sebou a nabídne se nám úžasný výhled na okolní hory. Přímo před sebou máme Pinnacle Moutain a Eiffel Tower. Napravo nad námi se někde v mraku schovává Mount Temple, a když se ohlédneme zpátky, máme další vrcholy jako na dlani. Počasí se střídá zhruba každou minutu. Někdy vysvitne sluníčko, pak fouká vítr, že nejde vidět na 100 metrů a pak zase začne trochu sněžit. Tak se to opakuje pořád dokola. Po překonání horizontu máme výhled na Sentinel Pass. Vypadá docela dostupně, nicméně mi trochu dělá obavy množství sněhu na pravé straně údolí.

Pěšinu už jsme dávno ztratili, protože vítr jakékoli stopy okamžitě zafoukává. Máme před sebou jenom bílou pláň, kterou občas narušuje plošina travního porostu. Mezi těmito ostrůvky se snažíme dostat co nejblíže k sedlu, abychom mohli zvolit další trasu. Dostáváme se na malý výběžek, odkud se snažíme přijít na to, kudy zhruba vede cesta dále. Někde před námi by mělo být jezero, ale na bílé sněhové pláni to moc poznat nejde. V serpentýnách vedoucích do sedla spatříme dva turisty a dohadujeme se, kudy asi šli. Zkoušíme jít ještě přes pár travních ostrůvků, ale mezi nimi se regulérně propadáme po stehna do sněhu. Cesta by měla vést po pravém úbočí k serpentýnám, ale už od pohledu je tam tolik sněhu, že by to bylo fakt na brodění po pás. Tak odhodlaný dneska nejsem, a proto se zastavujeme na malém vyvýšeném místě, vyfotíme pár fotek a vracíme se zpátky. Naše šlépěje vítr zase zafoukal, takže se brodíme se stejným úsilím jako nahoru. Místo bot mám dvě sněhové koule. Na vyhazování sněhu z bot už jsem dávno rezignoval.

K Eiffel Lake vede úzká vrstevnicová pěšina, ze které máme občas výhled zpátky na Moraine Lake, které je shora ještě více modřejší. Po zhruba dvou a půl kilometrech se před námi z ničeho nic objevuje asi třímetrová sněhová stěna. Blbá lavina, ta nás nezastaví. Při prozkoumání terénu se nabízí, že bychom ji mohli nadejít. Škrábeme se tak nahoru nad lavinu. Naše snaha je úspěšná a po krátkém boji ji přecházíme. Stojíme v půlce lavinového svahu a přemýšlíme, jestli má cenu jít dále. Lepší si dát svačinu. Shora už stejně nemá co spadnout. Sám se projdu ještě kousek po lavině směrem k Eiffel Lake, na které mám hezký výhled, ale zároveň vidím, že těch lavin blokujících stezku k jezeru je víc.

Na chvíli mě napadá, že by bylo fajn jet dolů po lavině, ale to bych se taky mohl zastavit až dole v údolí. Raději to neriskuju a jdu po šutrech na boku zpátky na stezku. Vracíme se k Moraine Lake, u kterého se vydáváme ještě po pěšině vedoucí kolem jeho břehu. Cestou zpátky do Goldenu se mi honí hlavou, jak to zítra bude vypadat na Cirque Peak. Do zítra to asi neroztaje, co?

Praktické informace

Vzdálenost:

Trasa na Sentinel Pass a Eiffel Lake měří zhruba 18 kilometrů a nastoupáte na ní okolo 1.000 výškových metrů.

Časová náročnost:

Trasu lze pohodovým tempem s přestávkami absolvovat za 5 a půl hodiny.

Další (užitečné) informace:

  • parkoviště u Moraine Lake má omezený počet parkovacích míst, jakmile se naplní, odbočka z Lake Louise se zavírá (mimo sezónu je proto dobré přijet do 10:00, v sezóně a hezké dny tipuju nejpozději okolo 8:00)
  • pokud přemýšlíte nad Mount Temple (stejně jako já před odjezdem), tak reálně kvůli sněhovým podmínkám je možné na něj vyjít od konce července do konce září

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Popisovaná trasa od Moraine Lake na Sentinel Pass a Eiffel Lake
Popisovaná trasa od Moraine Lake na Sentinel Pass a Eiffel Lake (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)

Podívejte se také na ...

Pokud se ti naše stránky líbí, dej o nich vědět svým známým! Díky.