Cesta domů aneb vždy jeden den ve Vancouveru, Montrealu a Paříži

Náš kanadský výlet pomalu končí. Následující den je ve znamení přesunu z Jasperu do blízkosti Vancouveru a poslední den máme v plánu pozorování velryb nebo kosatek, pokud tedy budeme mít štěstí a nějaké uvidíme. Ráno do sebe liju kolu a vyrážíme na zhruba 800 kilometrovou cestu autem. Navigace hlásí asi 10 hodin, tak uvidíme, o kolik to stáhneme. Po cestě máme plánovány jen dvě krátké zastávky, první u Mount Robson, nejvyšší hory kanadských Rocky Mountains, a druhou u Bridal Veil Falls, které se nacházejí zhruba 100 kilometrů před Vancouverem.

Ještěže tu kamiony nemají omezenou rychlost, jinak bychom se z Jasperu do Kamloops vlekli docela dlouho. Z Kamloops do Vancouveru už je víceproudá dálnice, takže cesta ubíhá celkem svižně. Za Kamloops nás ale čeká taková bouřka, kterou už jsem dlouho nezažil, kdy prší tak, že vidíme zhruba na 30 metrů dopředu a stěrače absolutně nestíhají ani na nejvyšší frekvenci. V takové situaci není ideální, když se někdo před vámi rozhodne zastavit a zřejmě počkat až bouřka přejde. Naštěstí se to obejde bez karambolu. Na dálnici se chvílemi valí docela hodně vody, ale po asi 5 minutách z bouřky zase vyjíždíme do horkého letního dne. U Bridal Veil Falls nás čeká krátká procházka pralesem, na jejímž konci spatříme nádherné kaskádovité vodopády.

Poslední noc spíme na farmě asi 80 kilometrů před Vancouverem. Máme pro sebe celé patro, takže o místa není nouze. Dokonce máme v obýváku i vánoční stromek, to asi kdybychom chtěli oslavit zdárný konec výletu. Ráno musíme vyrazit brzo, protože doprava do Vancouveru asi nebude zrovna pohodová. Najíždíme na dálnici, která je docela ucpaná. Čeká nás pár kolon, ale naštěstí se včas dostáváme do přístavu na vyhlídkový člun, který nás zaveze přes Salish Sea k Vancouver Islandu. Pokud budeme mít štěstí, uvidíme kosatky nebo velryby. Ráno je překvapivě docela zima. Na moři ještě větší. Doufal jsem, že na konci června by tu mohlo být tepleji, ale evidentně jsem se spletl. Po zhruba půlhodině přijíždíme k malým ostrůvkům, u kterých by měly být lovící kosatky. Moje představa, že přeskočí náš člun jako Willy, se bohužel nesetkává s realitou, ale párkrát přeci jen v dálce vyskočí, aby údajně oslavily úspěšný lov. Jde o matku a dvě malé kosatky, které se učí lovit. Po chvíli je necháváme být a pokračujeme mezi malými ostrůvky na krátkou vyhlídkovou plavbu, abychom se pak vrátili do Vancouveru.

Původní plán spočíval v tom, že po plavbě půjdeme na krátký výlet u Cypress Hill na severu Vancouveru, ale dnešní počasí moc výletové není. Vyjíždíme aspoň na vyhlídku nad Vancouverem, kde nabíráme síly na cestu domů. Let do Montrealu nám odlétá o půlnoci. Do Montrealu přiletíme v 8 ráno a máme tu celý den, letadlo do Paříže pak odlétá v 8 večer a v Paříži jsme v 8 ráno. Budeme tak mít příležitost na den navštívit Montreal i Paříž.

Cesta ze severního Vancouveru na letiště v dopravní špičce je docela brutální zážitek. Na jedné křižovatce jedeme 300 metrů půl hodiny. Celkově nám pak trvá zhruba 10 kilometrová cesta na letiště přes centrum (jinudy se jet nedá) asi dvě hodiny. Paráda. Na letišti vracíme auto a jdeme se odbavit. Do půlnoci je času dost, navíc z mojí zkušenosti se většinou čas zastaví nebo minimálně několikrát prodlouží, když čekáte na let domů.

V Montrealu máme celý den, takže na letišti kupujeme celodenní lístek na městkou dopravu a vydáváme se do centra města. Jako první jdeme na Mount Royal, což je kopec nad městem, kde si chvíli odpočineme. Poté zamíříme do historického centra, kde se mezi výškovými budovami krčí montrealský Notre Dame a bazilika Svatého Patrika. Postupným bloumáním po městě dojdeme ke starému přístavu a dokům na řece Svatého Vavřince. Chvíli posedíme na lavičce a vydáváme se zpátky na letiště.

Před cestou do Kanady mě napadlo, že by bylo fajn využít toho, že při zpáteční cestě přistaneme v Paříži v osm hodin ráno. Do Prahy si rezervujeme let s odletem v sedm hodin večer a vyrážíme na jednodenní výlet do Paříže. Před cestou studuji rady, co navštívit v Paříži, když máte jeden den, a v mapě plánuji, kudy půjdeme. Přiznám se, že už ráno jsme docela dost unaveni a začínám pochybovat o tom, jestli to byl dobrý nápad. Raději už bych byl doma v posteli. My jdeme ale bojovat do dlouhé fronty k automatu na jízdenky na vlak, který nás zaveze z letiště do centra. Deset euro za jednu cestu pro jednoho je lidovka. Na druhou stranu ale zážitková jízda pařížskými předměstími stojí za to. Naši cestu začínáme u Lucemburského paláce a kolem Panthéonu se dostaneme ke katedrále Notre Dame. Kilometrová fronta nás zcela jistě odrazuje od návštěvy prostor katedrály.

Pokračujeme po břehu Seiny k Louvru a přes Tuilerijské zahrady a Invalidovnu se dostaneme až k Eiffelově věži. Nina je zklamaná, protože se jí zdá malá. Já jsem zklamaný, protože parčík před ní vypadá jako smetiště. A oba jsme zklamaní, protože je věž obehnána plechovým plotem. Naše kroky pak směřují k Vítěznému oblouku a Champs-Élysées, kde naši procházku po Paříži zakončíme. Ve vlaku se snažím překonat spánek, protože šance být okraden je zřejmě vysoká. Přemýšlím nad tím, že městská turistika přeci jen nebude pro nás to pravé ořechové a příště se raději pokusím o rezervaci letů s nejmenší dobou čekání. Zvláště při cestě zpátky domů.

Letadlem do Prahy už je to jen chvilku, ale čím více se blížíme domovu, tím více se čas prodlužuje. Nakonec se ale dočkáme. Horká sprcha smyje prach cest. A pak už jen zbývá zachumlání se do postele. No a zítra máme pondělí, takže vzhůru do práce.

Podívejte se také na ...

Pokud se ti naše stránky líbí, dej o nich vědět svým známým! Díky.