Přes Pulčínské skály a Makytu za panoramatickou krajinou Valašska

Volný pátek je třeba využít. Dlouho jsme nebyli na Valašsku, takže plán je víceméně jasný. Stačí kouknout do mapy a naplánovat nějaký okružní výlet. Ještě nikdy jsme nebyli u Pulčínských skal, takže plánování bylo celkem jednoduché. Jedním hřebenem tam a druhým zase zpátky. Jako startovní bod volíme vesničku Francova Lhota nedaleko hranic se Slovenskem. Člověk se v příhraničních dědinách ocitne trochu v jiném světě. A nutno říct, že v nádherném. Vrcholy Javorníků sice nejsou příliš velkou výzvou, ale ty zaoblené kopce s loukami mám prostě rád. Za Horní Lidčí odbočujeme před státní hranicí z hlavní silnice do malebného údolí s vesnicemi Francova Lhota a Valašská Senice. Zastavujeme v té první z nich před Jednotou a vydáváme se po červené turistické značce přes kopec do Pulčína ke stejnojmenným skalám. Všude okolo nás dozrávají hromady švestek, také letos bude asi hodně slivovice.

Na malém kopci nad Francovou Lhotou vytahuju foťák, abych vyfotil první dnešní fotky nádherné krajiny. Na dnešní výlet jsem ho nenabíjel. Věděl jsem, že v baterce nebude moc šťávy, ale věřil jsem, že náhradní bude nabitá. Naposledy jsem ji kontroloval před Kanadou a to v ní bylo asi 90 procent. Zapínám foťák a zjišťuju, že jsme na dvou procentech. Dobře, tak s touhle to nemá cenu. Měním baterku za náhradní a otáčím spínačem. A ono nic. Nula. Ani se nevysune objektiv. No tak to je paráda. Že by třeba špatný kontakt, přeci jen ji tak často nepoužívám. Ne, prostě je vybitá. Nadávám si do debilů. Krávy vedle mě se jen diví, co si to mumlán pod vousy. Z těch dvou procent nic nevymáčknu. Nebo jo? Teď už s tím ale stejně nic neudělám, tak uvidíme, kam to vydrží. Na druhou stranu nebudu fotit každou blbost. Nakonec vydržela až do konce, takže se společně můžeme vydat na hřebenovku na hranici Javorníků a Bílých Karpat.

Trasa je jednoduchá. Přes Pulčínské skály se dostaneme na hřeben vedoucí na Makytu a československou hranici. Z Makyty se pak vydáme po druhém hřebenu přes Kyčeru zpátky do Francovy Lhoty. Na jejím okraji si pak vyšlápneme na rozhlednu na Čubův kopec a pak sejdeme zpátky k našemu autu. Trochu rozladěn z foťáku doháním Ninu nad Francovou Lhotou a u malého lesíka opustíme turistickou značku, protože přece nepůjdeme po asfaltu, navíc v takovém horku. Po lesní cestě se dostáváme na první kopec, který nemá žádné jméno. Přejdeme malou loučku, pokecáme s krávami a pod Pulčínem se zpátky napojíme na značenou trasu.

Čeká nás asfaltový výšlap doprostřed vesnice a následný sešup pod Pulčinské skály. Na asfaltu je dneska skutečně horko, takže jsme rádi, že scházíme po polňačce. Samotné skály, přesněji skála, nevypadají majestátně, ale nahoru je to aspoň chvílema docela makačka. Po chvíli výstupu, kdy překonáme pár řetězů a schodů, stojíme na jejich vrchu, kde je ideální čas na svačinu.

Po svačině pokračujeme na kopec nad námi, Hradisko, a pak dále po hřebeni, kde na nás čekají vrcholy Šerklava, Butorky, Valašská Kyčera a Makyta. Na začátku si cestu trochu zkrátíme, kdy z Hradiska nejdeme až do sedla Radošov, ale vezmeme to po vrstevnicové lesní cestě. Na hřebeni se objeví pár luk, ze kterých máme hezký výhled do údolí pod námi, ale většinou jdeme lesem. Až na Makytu. Od Radošova po Makytu nikoho nepotkáváme, asi to má co do činění s tím, že je pátek. Mně to ale vůbec nevadí, aspoň si můžeme sami pro sebe vychutnat typické valašské scenérie.

Hřeben nemá nikterak náročná stoupání, takže cesta ubíhá příjemným tempem. Na Makytě z červené značky odbočujeme na modrou, která nás zavede zpátky do Francovy Lhoty. Bohužel se kousek za Makytou mění cesta z příjemné lesní pěšiny na asfaltovou cestu, po které půjdeme až do Francovy Lhoty. Na tomto hřebeni se opět střídá les s loukami, ale luk je tu daleko více, takže o výhledy není nouze. Přes Kyčeru, Chmelinec a Surový vrch, na kterém míjíme hezky opravenou kapličku svatého Huberta, scházíme na okraj Francovy Lhoty. Odtud máme namířeno na kopec před námi, Čubův kopec, na kterém by měla být rozhledna. Sice jsme z dálky žádnou neviděli, ale snad tam bude.

Někdy při sestupu do údolí nám dochází voda, takže zvažujeme, zda vůbec má smysl stoupat na další kopec a nevezmeme to raději přes dědinu k autu. Nakonec se však rozhodujeme, že budeme pokračovat dále. Po cestě vzhůru trháme u cesty dvě kyselá jablka, která na chvíli žízeň zaženou, přesto nahoře už bych se docela rád něčeho napil. Měl jsem ten vak naplnit celý. Všechny studánky a potoky po cestě jsou vyschlé. Na vrcholu nás čeká rozhledna, ale už zdola mám pocit, že jí okolní stromy trochu přerostly. Každopádně, když už jsme tady, tak musíme jít nahoru. Rozhledně by slušelo jedno nebo dvě patra navíc, ale výhled docela ujde. K autu nám zbývá překonat dva vedlejší kopce a sejít do údolí.

Místní Jednota je při našem příchodu zavřená a z vody, kterou jsme nechali v autě, by se dal úplně v klidu uvařit čaj. Naštěstí je na kraji Francovy Lhoty benzínka, na které jsme se stejně chtěli zastavit na benzín, takže kupujeme jednu minerálku, která v nás mizí během minuty. Příště asi vezmu nějakou vodu navíc.

Praktické informace

Vzdálenost:

Popisovaná trasa měří zhruba 26 kilometrů a nastoupáte na ní okolo 1.100 výškových metrů.

Časová náročnost:

Trasu jsme absolvovali zhruba za 6 a půl hodiny (čas pohybu 5:27).

Další (užitečné) informace:

  • na výlet zvolte lehké boty, podstatná část trasy vede po zpevněných cestách
  • okruh lze zkrátit tím, že vynecháte Čubův kopec a k výchozímu bodu dojdete přes Francovu Lhotu
  • po cestě se můžete zastavit na turistické chatě Antarik

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Popisovaná trasa přes Pulčínské skály a Makytu v Javornících
Popisovaná trasa přes Pulčínské skály a Makytu v Javornících (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)

Podívejte se také na ...

Pokud se ti naše stránky líbí, dej o nich vědět svým známým! Díky.